Když se kácí les, létají třísky. Ví to ministr financí Miroslav Kalousek. A již brzy to mohou poznat i firmy. Ministr uvažuje o kontroverzním opatření, jak přinutit firmy splácet své dluhy. Dokud se nevyrovnají s vlastními dodavateli, nebudou mít ve veřejných zakázkách nárok na platbu od státu.
Z Kalouskovy strany je to zoufalá snaha přinutit firmy vytvářet dluhy. Chce, aby bylo v jejich zájmu splácet. Stát by se ale neměl stavět do pozice Zorra mstitele.
A vlastně ani nemůže. Jeho role je nastavovat pravidla, pokud možno co nejstručnější a nejtransparentnější, a ta pak důsledně střežit a vymáhat. Je to sice někdy těžké a někdy skoro nerealizovatelné. V zemi ale musí vládnout právo. Tedy právo ve formě legislativy, nikoliv právo silnějšího. Nezaplatit dlužníkovi v okamžiku, kdy řádně vykonal svoji práci, je protiprávní. Šlo by to snad jen v případě, kdy by tento dlužník dlužil právě státu. Paradoxní navíc je, že do pozice dlužníků dostává mnohé firmy právě stát a státní firmy tím, že své závazky splácejí s výrazným zpožděním. Dluhy jsou běžnou, byť nechtěnou, součástí liberalizovaného trhu. Často jsou přitom i sporné, resp. zpochybnitelné.
Trestat dlužníky na volném trhu mohou jen nezávislé soudy, např. tak, že firmy pošlou do konkurzu. Stát musí zůstat stranou – jinak by se mu při kácení lesa mohla tříska zaseknout do vlastního oka.
