Chomutovská primátorka vyrazila do protiútoku
Čekalo se, jestli Ivana Řápková dodá doklady o studiu na plzeňských právech, ona místo toho podala žalobu. Po Západočeské univerzitě žádá omluvu plus milion korun. Její alma mater prý o ní lže, a jí tím pádem hrozí vyřazení z veřejného života.
Možná chomutovská primátorka předpokládá, že když kolem sebe začne dělat pořádný rozruch, umožní jí to přejít do jakési zdánlivé ofenzivy - protože zdání je v politice všechno. Jestli si ale myslí, že pravidla střetu bude určovat ona, je až překvapivě naivní.
Řápková je totiž už dávno osobou celostátního významu. Tu z ní udělala jednak verva, s níž se ona sama chopila tématu tzv. sociálně vyloučených spoluobčanů, jednak severočeská ODS, která pochopila, že primátorka by mohla zafungovat jako kladivo na Jiřího Paroubka. Jak si teď může myslet, že zrovna jí projde řetězení jednoho nepravděpodobného vysvětlení za druhým? Ta žaloba a trestní oznámení jsou místo všech těch rozhovorů, které v posledních dnech odmítá dávat novinářům?
Řápková už naznačuje, že je obětí lidskoprávního průmyslu. To ale zneužívá stejný problém jako Michael Kocáb, jen z druhého konce. Podobně svůj pád vysvětloval i Jiří Čunek. Zajímavější je otázka, jak to, že princip lokální politiky bez pověr a iluzí má zatím takovou smůlu na své „nosiče“.
Bojovné vystupování Ivany Řápkové by nás nemělo mást, je to zoufalý boj o přežití. Pokud se jí nepodaří nečekaným důkazem zvrátit dosavadní katastrofální dojem, jsou její dny ve vrcholné politice sečteny. I severočeská ODS musí počítat náklady.
