Srážka s malým asteroidem o průměru kolem 140 metrů je statisticky pravděpodobná každých 5000 let. Vědci z NASA do dneška zaznamenali více než 800 různých asteroidů, které se vyplatí sledovat, protože se jejich oběžná dráha v některých místech přibližuje k Zemi.
Vědecký tým University of Glasgow ve Skotsku pracuje pod vedením Massimiliana Vasila na originálním „anti-asteroidním“ zabezpečení pomocí zrcadel. Princip této ochrany má být jednoduchý a účinný.
Pokud astronomové zaznamenají, že se na Zemi řítí asteroid, dají povel kosmickým lodím, které ponesou „rozvinující se“ zrcadla široká až dvacet metrů. Koráby zaujmou vypočítané pozice, nastaví zrcadla a s jejich pomocí zachytí a soustředí sluneční světlo na jeden bod na povrchu asteroidu. Povrch by se měl v tomto bodu zahřát až na 2100° C, což by mělo stačit k jeho vypařování.
Plyny vznikající při vypařování asteroidu by se pak měly stát „raketovým motorem“, který vychýlí asteroid z jeho dráhy a nasměrují jej vypočítaným směrem.
Glasgowský tým srovnával devět metod, které mají zabránit střetu s asteroidy, přičemž jeho vlastní prý vyšla jako nejlepší.
Problémem zůstává technické řešení. Vypravit do vesmíru desítky lodí a zrcadel je mimořádně náročné - a pokud by šlo o velký, dvacetikilometrový asteroid (jaký se považuje za příčinu vyhynutí dinosaurů), bylo by těchto zrcadel zapotřebí až 5000. Vychýlení takto velkého asteroidu z dráhy by navíc trvalo tři a více let, během nichž by zrcadla musela denně soustřeďovat sluneční paprsky do jednoho bodu a žádné zařízení by se nesmělo po tuto dobu porouchat. Účinnost zrcadel se navíc váže na složení asteroidu - ten by musel být z odpařitelného materiálu a nesmělo by jít o shluk asteroidů svázaných dohromady gravitačními silami. V takových případech by byly výhodnější jiné metody zabraňující srážce Země s kosmickým tělesem, jako třeba gravitační tah.
O autorovi| JITA SPLÍTKOVÁ, Autorka je vydavatelkou webového magazínu Futurologie
