NA VAŠÍ STRANĚ
V metru mě oslovil jeden starší pán, po vystoupení jsme se zapovídali. Vyprávěl mi svůj životní příběh potomka rodu, kde už děda měl hospodářství a hospodu a táta krám maso a uzeniny, který mu po únoru 1948 zavřeli. On sám šel i za bývalého režimu v rodových stopách, vyučil se řezníkem a dělával v Pramenu, což, jak si pamětníci vzpomenou, byla všeobjímající organizace potravinářských obchodů.
Ten člověk nestrádal, sám vyprávěl, že se měl dobře. Nicméně po listopadu 1989 doufal, že i s ohledem na věk bude mít možnost předat své zkušenosti mladým. Naučit je, jak se dělá řemeslo, že všechno má svá pravidla -od dokonale ostříhaných nehtů a čistých rukou až po vlídnost a úsměv zákazníkovi na cestu.
Tu možnost nedostal, problémy s restitucí se táhly, a tak šel pracovat do jednoho nejmenovaného řetězce. „Vpravo Ukrajinec, vlevo Slovák, oba tu jsou jen proto, aby si vydělali, řemeslo je absolutně nezajímá. Zákazník nezajímá ani ty cizinky, které stojí u pultu a ,podávají‘, protože to není prodej, jak bych si ho představoval - s úctou k zákazníkovi, s hrdostí na vlastní zboží, s úsměvem, protože vím, že se ten člověk vrátí, když mu tady bude dobře a dostane kvalitní zboží s příjemnou obsluhou v -dokonalé čistotě. Ale ono to řemeslo nezajímá ani vedení - přijdou další najatí pracovníci a ti se rychle zapracují, jedeme dál, množství, zisk, to je hlavní a kvalita upadá.“
Z těch slov nebyla cítit stařecká hořkost, naopak spíš zlost, odevzdanost, že se s tím nic nedá dělat, a hlavně lítost nad tím, že řemeslo, to, které odkoukával od dědy i od táty, s ním - a s generací jemu podobných - v podstatě zaniká.
Jistě, žijeme v jiné době s jinými nároky, ale stejně jako včera se i dnes cení člověk, který dokáže perfektně postavit dům, položit dlažbu, upéci voňavý a chutný chleba nebo koláče i ten, který umí vyudit maso, udělat dobrou směs do párků, skvěle rozporcovat půlku prasete, hospodyni nakrojit kýtu na roládu a ještě se na ni při tom usmívat.
Tihle lidé pomalu odcházejí z aktivního života, a pokud se jim nepodařilo otevřít si vlastní malou provozovnu, kde by rodové tradice rozvíjeli alespoň v malém měřítku, jsou tyto tradice nenávratně ztraceny. Je to škoda nás všech - za pultem i před ním.
O autorovi| Ivana Picková, autorka je mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů ČR publicistka
