SIÓFOK Od doby, kdy Maďaři nemají od rozpadu monarchie moře, je maďarským mořem Balaton. Z Budapešti je to sem daleko jako z Prahy do Krkonoš. A tak jako je mezi českými horními deseti tisíci věcí prestiže mít chalupu nebo byt ve Špindlerově mlýně, má každý trochu lepší Maďar z Budapešti chatu, dům nebo vilu na Balatonu.
Přestože přes víkend teploty překročily tady v Maďarsku hodně přes dvacet stupňů a na sluníčku už to téměř letně hřálo, sezona u Balatonu zdaleka ještě nezačala. Pověstná nábřežní promenáda největšího balatonského města Siófok, které díky víkendovým obydlím vypadá rozhodně na víc než svých oficiálních dvacet tisíc obyvatel, připomíná stále zimní město duchů. Stažené rolety, zamčené dveře, nabídka z minulého roku. Jen na několika málo místech začal alespoň jarní úklid a kontrola, zda zařízení barů, restaurací a diskoték přežilo bez úhony zimu.
Jediné místo, kde je už teď, na konci dubna, živo, je přístav, odkud vyjíždějí jak linkové lodi do měst na druhé straně Balatonu, tak výletní parníky, které vás dovezou doprostřed jezera a za hodinu vrátí zpátky na břeh.
Na molu u vjezdu do přístavu korzují stovky lidí, ale u výletních parníků se zastaví jen málokdo a tak se prodejci musí snažit. A snižují ceny. Místo 1600 set forintů předtištěných na letáčcích stojí hodinová cesta jenom 1000 forintů, což je při současném kurzu asi stokoruna. A jako bonus tu přidávají navíc ještě dvě deci vína zdarma.
„Minulá sezona byla hodně špatná. Kdyby se to mělo letos opakovat, tak nevím,“ říká dívka, která prodává lístky na jeden z parníků. „Němců a Rakušanů přijelo loni hodně málo. Přijeli nějací Poláci, ale ti to nezachránili. Maďarů bylo dost, ale každý koukal ušetřit, skoro nic nekupovali,“ popisuje číšník v zahradní kavárně, jedné z prvních, které se po zimě už otevřely.
Zatímco hotely se už teď, před začátkem sezony předhání v různých slevách, a kopírují tak situaci v Budapešti či v Praze, v restauracích jako by pořád doufali, že Němci, kteří se nedívají na euro sem euro tam, přece jen přijedou.
Pivo stojí tak šest set a oběd pod dva tisíce forintů pořídíte jen velice těžko. A to jsou sumy, které si průměrně vydělávající Maďar může dnes jen stěží dovolit. „Ne, kdepak, do restaurací nechodíme. Nakoupíme si v samoobsluze a pak si vaříme v pronajatém apartmánu,“ vykládá důchodkyně nakupující v místním Lidlu, která přijela k Balatonu s přáteli na několik jarních dnů.
„Stejně vyhraje Fidesz, tak co“ U domů a víkendových chat panoval čilý ruch, tak jak to o vydařených jarních víkendech bývá. Nad tím, že v neděli jsou volby, se nikdo moc nepozastavoval. Jednak, pro dvě třetiny Maďarů skončily už prvním kolem. A ani ti, kteří ještě mohli volit, často ve výběru - chata, nebo volby - neváhali.
„To bychom měli zůstat v Budapešti, když je takhle pěkně? Stejně vyhraje Fidesz, tak co,“ říká padesátník natírající plot.
***
„Němců a Rakušanů přijelo loni hodně málo. Přijeli nějací Poláci, ale ti to nezachránili.“
„Ne, kdepak, do restaurací nechodíme. Nakoupíme si a pak si vaříme.“
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN v Maďarsku
