* LN Souhlasíte, že vysoce ohrožené druhy živočichů, například koala, jsou pod ostrým dohledem ochránců, ovšem jiné, méně ohrožené nebo „nefotogenické“ zatím v tichosti mizí?
Určitě, to je podstata „odvěkého“ koncepčního sporu v přístupu k ochraně přírody, který začal již v 60. letech minulého století, kdy odborníci sestavili a publikovali tzv. Červené seznamy. Jejich oponenti namítají, do jisté míry oprávněně, že neprávem strhují pozornost na určitou skupinu vybraných druhů a jiné zůstávají bez povšimnutí, přestože byly nebo jsou neméně ohrožené. Ale, jak tomu obvykle bývá, pravda je někde uprostřed. Je nepochybné, že prioritu by měla mít co nejkomplexnější ochrana přírodního prostředí (ekosystémů, biotopů či jednotlivých lokalit), která je „spravedlivější“, neboť zaručí zachování životních podmínek pro větší skupiny (společenstva) druhů. Na druhé straně, přísně sledovaní a hlavně medializovaní ohrožení živočichové plní důležitou úlohu tzv. vlajkových druhů, které „nesou svoji kůži na trh“. Jejich prostřednictvím se daří prosadit takové strategie, které nakonec chrání i druhy přehlížené - například rezervace pro pandy velké skýtá útočiště mnoha dalším obratlovcům i bezobratlým.
* LN Můžete uvést příklady živočichů, kteří nenápadně mizí v Česku?
Není asi úplně správné hovořit jednostranně o nenávratném mizení živočichů, fauna (stejně jako flóra) je „subjekt“ značně nestálý a mění se v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. Zatímco některé druhy u nás skutečně mizejí nebo už vymizely (aktuálně třeba sysel obecný, plch zahradní, dytík úhorní, drop velký či kuňka žlutobřichá), jiné zase přibývají. Jsou mezi nimi dokonce i takové, které přestály populační krizi a nyní se více či méně rychle v naší krajině znovu „zabydlují“, jako třeba křeček polní, jeřáb popelavý a sokol stěhovavý. Také například netopýrům se nejspíše začíná „dařit“ lépe - na řadě zimovišť sledovaných již přes půl století po výrazném poklesu v 80. letech počty zimujících jedinců stoupají. Na některých lokalitách dokonce výrazně, jako například v Chýnovské jeskyni na Táborsku.
* LN Souvisí mizení živočichů se zvětšováním rozlohy zastavěných ploch?
Nárůst rozsahu zastavěných ploch, podle mne krátkozraký, je pouze jedním, i když bezpochyby dostatečně významným faktorem ohrožujícím dnes celkový stav přírodního prostředí. Stavby však obvykle nezpůsobí úbytek konkrétních ohrožených druhů, ale zmenší rozlohu vhodného prostředí, což následně vede k poklesu druhové diverzity jako takové. Nárůst je obvykle spojený s favorizováním přizpůsobivějších druhů, mezi které patří třeba prase divoké, liška obecná, kuna skalní nebo straka obecná. Populační nárůst těchto živočichů může primárně (například straky likvidují hnízda jiných ptáků, zvláště pěvců) nebo druhotně (třeba potravní či prostorovou konkurencí) vést k situaci, že se i druhy nyní „běžné“ stanou vzácnými.
Další informace v textu Rychlý ústup chocholouše na straně 26
