Havlíček nedávno rozebíral i jídelníčky kolegů z jednoho českého módního magazínu, kteří si měli den za dnem zapisovat, co jedí a jak cvičí. Lidé kolem lifestylu jsou většinou nasáklí vědomostmi o zdravé výživě a cvičení z desítek článků, které o těchto tématech za svoji kariéru napsali. Přesto Havlíček většině z nich sdělil, že hodnota jejich výživy je podměrečná (tomu se na druhou stranu člověk, který by si nikdy nedal teplé jídlo v letadle a který konzumuje jenom zeleninu v bio kvalitě z mini talířků, a to jen obden, aby nepřibral, asi příliš nediví).
Havlíček stále dokola opakuje jedinou zjevnou pravdu, která se dá v otázce hubnutí aplikovat na všechny: jíst během dne častěji, vyváženě (ne jen bílkoviny nebo sacharidy) a cvičit. Když je to tak banální, proč to mnozí z nás nedokážou vydržet?
Nežrat a cvičit Klasické diety nefungují hned z několika důvodů: každé tělo je jiné a žádný zázračný způsob nezabere stejně zázračně na každého. Co funguje, je od specialisty sestavený jídelníček přesně podle vaší tělesné konstituce, vystřihovánky z časopisu nezaberou. I když třeba pomohly sousedce. Ovšem držet se jídel napsaných na papírku (ve stylu „teď se načas zapřu, zhubnu a pak se zase nadlábnu“) je pro většinu z nás nejjednodušší, minimálně mozek si odpočine.
Přiznejme si, žádné striktní omezení oblíbeného jídla kromě zásadového vegetariánství nebo veganství nelze držet dlouhodobě. Pokud si myslíte, že ano, povíme si, až přijde jaro a první zmrzlina a vychlazená dvanáctka na zahrádce. To je také první bod v hitparádě, proč nedržet diety: nejsou slučitelné s normálním životem. Musíme kvůli nim natolik změnit stravovací režim a návyky, že najednou je všechno problém. Večeře mimo domov i večírek u přátel. Lepší je jíst rozumně: stejně každý z nás dobře ví, co jeho tělu dělá dobře, čemu by se měl vyhýbat a kde najít zdravé alternativy k „čuňárnám“, které mu chutnají. A snažit se jich aplikovat do života co nejvíc. Jde o celek: jednotlivé chyby se nepočítají, lepší je najít způsob, jak jíst zdravě, a to každý den a napořád.
Že je tvrdé snižování počtu kalorií ve stravě na nic, potvrdí i „hladovějící muži“. Jde o účastníky výzkumu, kteří žili na dietě o hodnotě 1600 kalorií denně při velmi aktivním způsobu života (ideální množství při takovém fyzickém zápřahu přitom je až 4000 kalorií). Po čase se museli vypořádávat s depresí a vykazovali i neurotické chování. Jakmile začali jíst normálně, jejich váha se vyhoupla na stejnou úroveň nebo ještě přibrali. Drastické snížení kalorií totiž rovná se drastické snížení energie. Držet bychom se měli aspoň těch tří víceméně pravidelných jídel denně, když už jich nezvládneme pět.
Na box, s láskou O mnoho lépe než „držení diety“ zní „wellness“, volněji přeloženo jako „mít se dobře“: jíst dobře neznamená šilhat hlady a pohyb není o tom, že hned uběhneme maraton. Jsou sporty, které baví i ty, kteří nikdy v atletice neexcelovali a z běhu na dálku se ve škole vymlouvali odkazováním na mladší sestru, která je přeci v atletice tak dobrá, a jeden zázrak v rodině stačí.
Překvapivě mnoho dříve nesportovních typů v mém okolí (včetně mě) chytil box. Nevím, jestli to znamená, že se Češi začali rádi prát, ale na trénincích potkávám i padesát dalších nadšenců třikrát týdně. Nikdy bych si o sobě nemyslela, že budu střídat série sedů-lehů s angličáky (trojkombinace dřep-klik-výskok) nebo vyskáču pět pater po jedné noze. Stejně tak mluví můj kolega: ještě před dvěma lety často nemocný a rozhodně ne v kondici, nyní téměř zosobněný sval a šlacha. Takže věřím, že pro každého existuje ten správný sport.
