PAŘÍŽ/ŘÍM/PRAHA Svůdná francouzská blondýna oznámila konec filmové kariéry ještě před čtyřicítkou a hlavní náplní svého veřejného života učinila boj za ochranu zvířat, zatímco smyslná italská tmavovláska ještě před třemi lety pózovala pro erotický kalendář Pirelli a dodnes točí filmy.
Být společností považován za sexuální symbol, jenž přetrvává navzdory lidskému stárnutí, zřejmě není snadný osud, píše britský list The Guardian. Pokud ovšem jde o rozdílné dráhy, na jaké se obě ikony z obálek časopisů a filmových pláten poválečné Evropy rozhodly v pokročilém věku vydat, dost možná není proč se divit, dodává vzápětí. Vždyť - ačkoliv si je svět pojí s podobným odkazem - obě pochází z velmi odlišných poměrů.
Brigitte Bardotová se narodila 28. září 1934 v Paříži do poměrně bohaté rodiny s dobrým společenským postavením a dostalo se jí důsledného vzdělání na soukromé škole. Se světem známých osobností přišla do styku už téměř jako dítě, když se díky matčině dobré známosti se zakladatelkou módního magazínu Elle dostala na jeho titulní stranu. Svůj první film pak natáčela již v čerstvých osmnácti letech. Záhy se provdala za filmového režiséra Rogera Vadima.
Ačkoliv první ze čtyř hereččiných manželství trvalo pouhých pět let, profesionální spolupráce s Vadimem znamenala pro Bardotovou doslova katapult na hvězdné nebe. „Až ji spatříte pohupovat se v rytmu mamba a rozvalovat se v rozpáleném písku, zalapáte po dechu a už nikdy nedokážete zapomenout,“ lákala kdysi upoutávka na Vadimův snímek s Bardotovou v hlavní roli A Bůh stvořil ženu.
Z předměstí do Hollywoodu Sophia Lorenová se naproti tomu narodila 20. září roku 1934 jako nemanželské dítě a byla vychovávána svobodnou matkou na chudém neapolském předměstí. Svých předností se snažila využít, jak mohla, jen aby se dostala z nepříznivého prostředí, a tak z domova odešla už v šestnácti letech, kdy si poprvé zahrála ve filmu - tenkrát jen podružnou roli otrokyně - a kdy také poprvé (a naposled) pózovala před fotografy do půl těla nahá. Život jí změnilo až setkání s budoucím manželem, o dvaadvacet let starším filmovým producentem Carlem Pontim, se kterým zůstala až do jeho smrti před dvěma lety.
Zpočátku Lorenová spolupracovala s italskými režiséry, ale později - na rozdíl od Bardotové, jež zůstávala na plátnech po boku francouzských herců - odešla do Hollywoodu, kde již v roce 1962 získala Oscara za snímek Dvě ženy. V roce 1964 pak ohromila filmem Včera, dnes a zítra, kde hrála po boku Marcella Mastroianniho, jenž se stal jejím nejčastějším filmovým partnerem.
„Kožich je jako mrtvola“ Poslední film s Mastroiannim Pret-a-porter Lorenová natočila ještě v roce 1994. To už nebylo po její francouzské kolegyni na plátnech ani vidu ani slechu. Bardotová, která cítila, že nevěnuje dost času vlastnímu synovi a nedokáže dál snášet nároky hvězdného života, skoncovala s filmovou kariérou už v sedmdesátých letech a začala se věnovat ochraně práv zvířat.
Před několika lety se někdejší kolegyně dokonce dostaly do křížku, když Lorenová pózovala v kožichu. Bardotová se tehdy nechala slyšet, že „nosit kožich je jako nosit na zádech mrtvolu“. Lorenová nikdy neodpověděla.
lidovky.cz
Fotogalerie Bardotové a Lorenové najdete na www.lidovky.cz/lidé
