U vstupu do továrny na kraji Hradce Králové se míjíme s několika zaměstnanci. Blíží se polední pauza a v prostorách velkorysého výrobního areálu společnosti Foma Bohemia se to pomalu začíná hemžit lidmi ve volných bílých pláštích. Pracovní oděvy nejsou vidět na první pohled, odcházející je maskují jarními bundami a kabáty. Mnoho z nich má na očích černé sluneční brýle. A to přesto, že venku je ten den spíše pod mrakem.
Důvod to má jednoduchý. Velká část místní výroby, která se specializuje zejména na černobílé amatérské fotomateriály, probíhá ve tmě. Personál této české firmy, jež patří mezi světovou špičku v oboru, si tak tmavými brýlemi chrání oči, které by jinak při přechodech ze zatmavených částí provozu bez oken na denní světlo dost trpěly.
 |
S obchodní ředitelkou Danou Hojnou, jež do firmy nastoupila po vysokoškolských studiích v roce 1989, vstupujeme do jedné z osvětlených částí továrny. Velká místnost v expedičním úseku je přeplněna zabalenými a pečlivě seřazenými výrobky. Na paletách najdeme nejen černobílé amatérské filmy Fomapan, známé každému vlastníkovi analogového fotoaparátu, ale také fotografické papíry úhledně zabalené v královsky modrých obálkách s jednoduchým kulatým logem vycházejícím z původního návrhu grafika Rudolfa Hönseho. „Skoro všichni odešli na oběd,“ komentuje vylidněný expediční sklad Dana Hojná s tím, že za běžného provozu tady bývá až desítka zaměstnanců. Celkem jich tu pracuje zhruba 160.
Mají plné ruce práce. Konkrétně v expedici se připravují jednotlivé produkty na balení a kompletování objednávek. Ty putují do celého světa, což mimochodem na výše zmíněném logu firmy symbolizuje tmavě modrý kruh evokující planetu Zemi. Jak mi později připomíná jeden z jednatelů a majitelů firmy Jindřich Puhlovský, export ve firmě Foma Bohemia, kterou na začátku 20. let minulého století založili inženýr Gustav Bárta a Evžen Schier se společníky, činí zhruba 90 % tržeb.
Filmová tma
Na krabicích k odeslání, k nimž z expedice scházíme o patro níž, tak najdeme adresy nejen sousedního Německa, ale také Španělsko, Itálii, Polsko nebo Indii, Velkou Británii a státy jižní Ameriky. Všechny boxy jsou označené speciálním symbolem perforovaného kinofilmu, který přepravcům připomíná, aby krabice nenechávali dlouho na sluníčku nebo aby je nekontrolovali silným rentgenovým zařízením. Jejich obsah je citlivý na světlo.
To je ostatně i důvod, proč je ve Fomě značná část produkce ukrytá ve tmě nebo na místech s minimálním technickým osvětlením. „Většina našich pracovníků opravdu pracuje ve tmě. Ta ale není vždy stoprocentní, některé procesy ji nevyžadují,“ komentuje specifika místního provozu Dana Hojná, „i tak jsme však zakázali do výroby nosit mobilní telefony, aby nedošlo k poškození materiálu.“
Výroba začíná v hlavní budově továrny. V horních patrech se zde připravuje fotografická emulze. Přísady? Nejdůležitější (a nejdražší) je dusičnan stříbrný. Součástí výsledného mixu jsou ale i halogenidové soli, například chlorid sodný nebo bromid draselný, voda o vysoké chemické čistotě, ale i želatina, v níž probíhají chemické reakce. Výsledkem je emulze, která se na konci chemického procesu chladí v chladicích mísách a před samotným poléváním materiálu (ať už jde o klasické kinofilmy, svitkové či ploché filmy, nebo fotografické papíry) se musí opět rozehřát, aby se dostala ze skupenství připomínajícího želé zpátky do tekutého stavu.
Druhým krokem je samotný polev. „Ten tu dělá naše polévací mašina,“ popisuje Jindřich Puhlovský, který ve Foma Bohemia působí od 80. let. „Tenhle stroj pak na pomalu odvíjející se podložku, filmovou nebo papírovou, nanáší dvě vrstvy emulze,“ dodává s tím, že podložky bývají kolem metru široké a až kilometr dlouhé. Proces probíhá v přísně kontrolovaných podmínkách. Striktně se hlídá nejen světelná neprodyšnost, kterou zajišťují i přechodové místnosti, ale také teplota a vlhkost. „Zda všechno běží, jak má, tady zaměstnanci kontrolují s použitím infračervených brýlí,“ popisuje jednatel. „Opravdu tu toho není moc k vidění. Jen rozkoukat se mi běžně trvá i 15 minut,“ doplňuje ho jeho kolegyně.
Jakmile je emulze na podložce, politý pás se přesouvá do sousední sušárny. Následně se tento polotovar balí do velkých rolí, putuje do meziskladu a pak na adjustaci. Tedy do oddělení, kde se z dlouhých a širokých rolí tvoří klasické (ale i méně tradiční, středoformátové nebo velkoformátové) rozměry.
Třeba takový kinofilm tu dostává svůj 35milimetrový háv. Až pak jde na perforaci, světelnou signaci (díky tomu se na filmu objevují čísla jednotlivých filmových políček) a nakonec se buď natočí do kazet, nebo skončí v metrážových baleních. Obdobně se pak ve Fomě postupuje při výrobě slavného fotografického papíru. Velké, emulzí polité role se znovu roztáhnou a za pomoci sekacího stroje dostanou požadovaný formát.
Světová dvojka
Hradecké firmě Foma Bohemia, založené v roce 1921 jako Fotochema a vzešlé z nuselské chemické laboratoře na výrobu fotografických desek, dnes patří druhé místo v produkci černobílých fotografických materiálů pro amatérské fotografy na světě. České společnosti, která v minulém roce dosáhla na nejlepší hospodářské výsledky za posledních dvacet let, konkuruje už jen britská firma Harman Technology, podepsaná pod brandem Ilford. Je třikrát větší než ta tuzemská. „Nikdo na světě kromě nás a Britů nemá ucelenou produkci černobílých fotografických materiálů pro amatéry,“ připomíná Jindřich Puhlovský, co stojí za unikátní pozicí na světovém trhu.
Kromě odpadající konkurence (pro firmy Kodak nebo Fuji, které dříve platily za lídry oboru, není dnes černobílá fotografie hlavní oblastí zájmu) stojí za posledními úspěšnými roky Fomy Bohemia také vlna retra. „Poslední dva tři roky je nárůst dramatický. Kdybychom se na to podívali z hlediska vyrobených metrů čtverečních, u černobílých filmů jsme vyrostli zhruba trojnásobně,“ líčí jednatel. „Je zábavné, že moje děti dlouhou dobu nezajímalo, co dělám. Zkrátka to, co dělá matka, je zpravidla vysoce neatraktivní,“ směje se Dana Hojná, „ale teď se samy od sebe na analogovou fotografii vrhly. Jako celoživotního fomáka mě to samozřejmě těší.“
Podle Tomáše Noska, spoluzakladatele obchodu s polaroidovým a analogovým příslušenstvím Polagraph, mladou generaci k focení na film dostává zejména možnost téměř bezchybného fotografického záznamu na mobilní telefony. „Proč teď více lidí fotí na film nebo na staré digitální foťáky z 90. let? Je to hlavně kvůli tomu, jak dokonalá jsou dnešní média. Je sice skvělé, že díky nim nemusíte řešit technické věci, ale někdy je ta šílená ostrost fotek spíš něco, co lidi nudí. Hlavně když je to všude,“ vysvětluje a dodává, že dnes Polagraph prodává více filmového materiálu než toho instantního a vyvolává kolem šesti tisíc filmů ročně.
„Denně vyvoláváme desítky černobílých filmů, připravujeme kurzy i workshopy na analogovou fotografii. Máme dokonce nově vybavenou černou komoru,“ říká zase za předního českého prodejce fotografických materiálů a příslušenství FotoŠkoda jeho zakladatel Milan Škoda. A jeho syn a zástupce Martin Škoda dodává: „Během posledních několika let se do analogové fotky opřela mladá generace, tedy lidé mezi 16 a 24 lety. Jsou to ti, kteří analogovou dobu nezažili a dnes si chtějí technologii sami vyzkoušet. Je to do jisté míry trendy záležitost, která se objevuje po celém světě,“ myslí si.
„Během covidu jsme zaznamenali extrémní nedostatek amatérských filmů, takže jsme museli dělat všechno možné, abychom je měli v nabídce. Lidé chodili do přírody, měli čas na koníčky – a jedním z nich je právě i u nás tak hluboko zakořeněná analogová fotografie,“ dodává. „Ukazuje se, že porevoluční rozhodnutí zaměřit se na černobílou fotografii bylo nejen pragmatické, ale i dobré,“ komentuje současný stav a narůstající poptávku Jindřich Puhlovský.
Nelze však opomenout, že takto dobře se firma neměla vždy. I když v předválečném období patřila mezi světové hráče jako Kodak nebo Agfa, během komunistického režimu se soustředila především na kvantitu. Zaměstnávala přes 1500 lidí, měla závod i v Brně a Českém Brodě a produkcí barevného fotografického papíru tehdy pokrývala celý východní blok.
Po revoluci se dostali na trh zahraniční hráči a československá Foma mohla konkurovat jen těžko. Krize byla silná, Foma přišla ze dne na den téměř o veškerý export. „Firmy z ciziny měly čtyřikrát širší polévací stroje než my a celé to zvládly udělat násobně rychleji. Dokázaly najednou polít sedm vrstev, my tu umíme jen dvě, ekonomicky to nevycházelo. Takže přišlo rozhodnutí, že pokud chceme přežít, musíme se zaměřit na černobílé materiály, ať už jde o amatérské, nebo technické,“ popisuje jednatel.
Víc je víc
S nástupem digitální fotografie a výkonnými fotoaparáty v telefonech zájem o klasické fotomateriály klesal (jen připomeňme pád Kodaku v roce 2012), a firmu tak držely nad vodou další produkty, které tu dodnes vznikají; zejména medicinální nebo technické rentgenové filmy.
Dnes má „černobílá amatéřina“, jak Dana Hojná segmentu přezdívá, podíl téměř na polovině tržeb. „Věříme, že bude ještě růst,“ říká s připomínkou, že tímto směrem putovaly poslední investice firmy. Modernějšího kabátu se tak například dočkal pro výrobu klíčový polévací stroj.
„My tohle moc neděláme,“ řekla mi na začátku obchodní ředitelka Dana Hojná. Myslela tím rozhovory nebo prohlídky fabriky. „Upřímně teď máme co dělat, abychom vůbec stíhali uspokojit všechny klienty,“ prozrazuje vzápětí. I proto dnes firma s více než stoletou historií zvažuje, že by rozšířila provoz na dvě směny. Věří, že i díky němu by si mohla z tržního koláče černobílé amatérské fotografie ukrojit ještě trochu víc.
