Nemusíte mít kdovíjaké štěstí, abyste si v pojízdném kávovém karavanu Sovi’s Coffee vychutnali kávu společně s jeleny. Kromě turistů, kteří vyrážejí do nedalekých jeskyní zelené Skotské vysočiny nebo korzují v rámci populárního britského trailu NC500, tu jsou prý častými hosty.
„Je to tady kouzelné,“ říká Pavlína Nairn, majitelka populární kavárny poblíž hory Ben More a jezera Assynt, „hned za námi teče nádherně čistá řeka, kde jsou pstruzi a lososi. Z kavárny se díváme přímo na kopce a lesy, odkud k nám chodí zvířata,“ popisuje Češka ze svého domu na severu Skotska. V den, kdy si voláme, jí do monitoru ostře praží slunce. To je prý výjimka.
„Většinou je tady ošklivo. Ale za těch pár hezkých dnů v roce to stojí přečkat. Hodně mi tu ale chybí české léto. Když je tady 24 stupňů, Britové umírají vedrem. Já ho mám naopak ráda,“ říká.
 |
Letos už to budou tři roky, co ve Skotsku provozuje malou dřevěnou kavárnu. A od začátku má nával, i když si neplatí žádnou reklamu. Jediný pevný výdaj je nájem za místo v turisticky oblíbeném bodě. Zákazníci si ji tu nacházejí sami a pro mnohé je uprostřed skotské přírody malým zjevením. „Lidé odtud chodí na procházky, takže jsem tu pro ně příjemný bonus,“ myslí si Pavlína Nairn.
„To má za následek, že se zhruba od dubna do října v podstatě nezastavím,“ říká. Zní to náročně, odměnou může být majitelce Sovi’s Coffee fakt, že po zbytek roku, tedy v chladnějších měsících, do kavárny nemusí a může nabírat síly na další sezonu. „Ano, chápete to správně, během nejrušnějších dní si vydělám dost na to, abych v zimě nemusela pracovat,“ kýve hlavou.
Není divu, protože ve své malé skotské kavárně, kde zatím pracuje sama, má věčně plno. Někdy se do ní dokonce dobývají nedočkaví turisté, aby si ještě před procházkou dali první ranní kávu. „Než otevírám, raději se schovávám uvnitř vanu, aby to vypadalo, že tu ještě nikdo není. Když to neudělám, lidé na mě klepají a dožadují se servisu,“ směje se s tím, že hned po otevření se u ní začíná tvořit fronta, která trvá prakticky po celou otevírací dobu.
Návštěvníci tu čekají hlavně na vyhlášenou kávu a české zákusky: tvarohové, borůvkové buchty a koláče nebo mramorové bábovky. Majitelka Sovi’s Coffee je vyrábí sama podle vylepšených receptů babičky a maminky.
Z práv do kavárny
„Je zajímavé, že ve Skotsku se moc nedá sehnat tvaroh. Když na něj náhodou narazíte, tak jedině někde v polských potravinách,“ popisuje Pavlína Nairn. I proto si tvaroh, například do strouhané tvarohové buchty, vyrábí sama. Dělá ho z přebytků mléka po našlehání do cappuccina nebo caffé latté. „Na nápad mě přivedla maminka. Minulé léto tady byla na návštěvě a řekla, že budeme dělat kynuté tvarohové koláče. Když zjistila, že nám chybí základní surovina, jala se učení,“ vzpomíná rodačka z Týna nad Bečvou.
Proč že si podle ní Britové její kavárnu na kolečkách oblíbili? V receptech používá méně sladidel, než je na ostrovech zvykem. „Sama nemám sladké moc ráda a místní pečivo na mě bylo až příliš. Do všeho se tu dává moc cukru a pak všechno chutná stejně,“ myslí si Pavlína Nairn. Další důvod, proč se před výdejním okénkem stále tvoří zástupy lidí, je dobrá káva.
Ta byla ostatně hlavní motivací absolventky Právnické fakulty na Univerzitě Palackého v Olomouci pro založení vlastní kavárny. Když přijela do Skotska v roce 2016 poprvé – tehdy jako pomocná síla do jednoho prázdninového penzionu –, neuniklo jí, že v Británii, obzvlášť v menších, odlehlejších městech, není výběrová káva k sehnání. Vše do sebe zapadlo o dva roky později, kdy se do Skotska nadobro vrátila za svým tehdejším přítelem, budoucím manželem.
Opět pomáhala v hotelu, avšak tentokrát se kromě prádelny a úklidu dostala i k přípravě snídaní. „Tehdy jsem udělala kávu z čerstvě pražených zrn a všichni z toho byli unešení,“ líčí Pavlína Nairn. Dodává, že do té doby její okolí považovalo za vrchol snobismu kávu z french pressu. A tak se rozhodla, že Britům na severu Skotska ukáže, že káva může být mnohem víc. Nakoupila si knihy o její přípravě, absolvovala kurzy v olomouckém Kikafe a šumperském podniku Pikola, koupila si profesionální kávovar a trénovala. Na cvičení měla hodně času, v koronavirovém lockdownu ostatně nepospíchal nikdo. Lidé se navíc zbavovali gastrovanů, čehož Pavlína Nairn využila a jeden – původně používaný na prodej burgerů – koupila. Její tchán a budoucí manžel ho obložili dřevem a pomohli zútulnit.
Během příprav dělala až dvacet káv denně. „Myslím si, že v přípravě kávy je nejdůležitější, jak ji namelete. Můžete mít superluxusní kávovar, když je ale špatně namleté kafe, je to, jako když máte Lamborghini a neumíte ho řídit,“ myslí si Pavlína Nairn a dodává, že kávová zrna bere od skotské pražírny The Bean Shop.
Úspěch kavárny vybízí k expanzi. Problém, na který tu ale Pavlína Nairn naráží, je nedostatek pracovních sil. „Manžel má expanzivní tendence, ale pravda je taková, že situace se po brexitu dost zhoršila. Je těžké sehnat zaměstnance. Britové tuhle práci moc dělat nechtějí,“ říká.
Je čas vrátit se do práce. Majitelka a provozní Sovi’s Coffee musí upéct ještě dva druhy koláčů a brownies nebo tradiční českou bábovku. „Ta mě většinou u Čechů, kteří tu jsou na výletě, prozradí.“ Vy už nebudete muset pátrat. Ta dřevem obložená kavárna, kam chodí jeleni a na šálky od kávy sedá místní ptactvo, opravdu patří Češce.
