Jmenuji se Matt Field a jsem tu novej. Tak se nový britský velvyslanec v České republice představil letos v lednu na sociálních sítích. Jeho videozdravice se snadno zapamatovatelným hashtagem #jsemtunovej měla enormní úspěch. Na Twitteru ji zhlédlo 1,6 milionu lidí. Video udělalo dokonce takový dojem, že podobně, jen s malou obměnou, se začal pod svými příspěvky podepisovat i nový americký velvyslanec v tuzemsku Bijan Sabet. Taky jsem tu novej, psal.
„Diplomaté odjakživa s médii spolupracovali. To není nic nového. Co se ale změnilo, jsou nástroje, které dnes ke komunikaci používáme,“ říká mi Matthew Field, když spolu sedíme ve Žlutém salonku Thunovského paláce na Malé Straně. Je odtud impozantní výhled na Prahu, což si velvyslanec užívá i ze svého bytu o pár schodů výš. „Máme Twitter, Instagram, LinkedIn, Facebook. Ukazujete veřejnosti trochu víc a díky sociálním sítím se nebavíte jen s elitním kroužkem,“ myslí si muž, který před nástupem do diplomatických služeb v roce 2003 pracoval pro mezinárodní rozvojovou charitu Oxfam, organizační výbor mistrovství světa ve fotbale v Japonsku či jako učitel angličtiny v Japonsku a v Keni. „Sociální sítě nám umožňují být více transparentní a vést obousměrnou konverzaci s normálními lidmi.“
Nejen otevřenou komunikací si rodák z Oxfordu, který působil jako velvyslanec Velké Británie a Severního Irska v Bosně a Hercegovině, ale i jako politický poradce a vedoucí bezpečnostní skupiny na britském velvyslanectví v Brazílii, získává veřejnost. Další plusové body sbírá absolvent japonských studií a religionistiky za svou stále se zdokonalující češtinu. Cvičí ji nejen se soukromou učitelkou, ale také díky českým filmům, seriálům, písničkám nebo knihám, které si skrze sociální sítě nechává od Čechů doporučovat. Tipů má tolik, že by do konce svého funkčního období nemusel dělat nic jiného…
Před rozhovorem mě varovali, že bude probíhat angličtině. Je to kvůli nedávnému televiznímu rozhovoru pro CNN, který jste měl v češtině?
Ano, přesně tak. Ten jsem zvládl v češtině. Poprvé. V budoucnu se budu snažit dělat víc takových věcí, ale myslím, že z toho teď oba budeme mít více, když budeme mluvit anglicky. Na své češtině pořád pracuji, ale víte sama, že to není jednoduchý jazyk. Třeba takové Ř je myslím velmi unikátní. Mám pocit, že ani po těch měsících tréninku neřeknu jméno Dvořák správně. Mám ale za to, že se nemůžete naučit jazyk, pokud se bojíte dělat chyby. A tak si příležitosti k dělání chyb dobrovolně hledám.
Ten rozhovor jsem viděla a byla jsem překvapená, jak plynule jste mluvil. Dostal jste otázky dopředu, abyste se mohl připravit?
Měli jsme dohodnutá témata a hlavní zaměření, což mi samozřejmě hodně pomohlo.
Zajímavé bylo, že jste v interview používal i některé české idiomy…
To je jedna z věcí, kterou si na učení nového jazyka nejvíce užívám. Snažím se vždy zapamatovat některé zajímavé prvky, barvy jazyka. A těch je v češtině spousta.
