Když procházím tmavou chodbou budovy Národního divadla na Anenském náměstí v Praze, míjím nástěnku. Na ni se vyvěšují obsazení pro nové baletní kusy, které se budou v divadle uvádět. Často na ní figuruje jméno jedné ze tří prvních sólistek baletního souboru Zuzany Susové, štíhlé příjemné blondýnky s modrýma očima. Právě postává v bílém trikotu a s růžovou sukní v baletním sále s hnědými parketami, zrcadly a tyčemi kolem stěn. Spolu se svým šéfem, tanečníkem, choreografem a režisérem Petrem Zuskou pózují fotografovi LN. Během focení i v průběhu rozhovoru v kanceláři uměleckého šéfa baletu Národního divadla je jasně znát, že si velmi dobře rozumějí.
"Samozřejmě že když choreografuju pro domácí soubor, myslím už na určitého tanečníka. Často se mi stává, že vidím na jevišti konkrétní tváře lidí. Zuzanu tam vídávám často," pousměje se Petr Zuska, "Zuzana je charismatická, dramatická umělkyně."
Se Zuzanou Susovou se potkal v roce 1995. Tehdy Zuzana, čerstvá absolventka taneční konzervatoře v Praze, nastoupila do souboru baletu Národního divadla. Petr Zuska, který se mimochodem klasickému tanci začal věnovat až v šestnácti letech, tam již tančil. "My vlastně byli napřed přátelé," vysvětluje Zuzana, matka malé dcery Elly, svůj vztah k uměleckému šéfovi baletu, "pak Petr odjel do světa. (od roku 1998 působil v Německu a Kanadě) Když se vrátil, byla jsem jedna z prvních, kdo věděl, že se v červenci 2002 stane šéfem. S Petrem se ale stále potkáváme na jevišti." – "Občas ještě tančím. Beru to tak, že by byla škoda se tance vzdát, dokud ještě můžu," doplňuje jednačtyřicetiletý Petr Zuska, "pro mě je příjemné se Zuzanou pracovat, cítit její energii." – "Je to vzájemné, Petr je výborný partner," uzavírá Zuzana.
Častěji než na jevišti se Zuzana s Petrem setkávají v baletním sále. Petr většinou v roli choreografa, Zuzana coby balerína. "Atmosféra je určitě uvolněnější díky tomu, že se známe. Na sále Petra beru jako choreografa, mimo něj v práci jako svého šéfa. A když si jdeme někam sednout, tak jako kamaráda," vysvětluje Zuzana. "Podle mě se nedá striktně oddělit pracovní a mezilidský vztah," doplňuje Petr Zuska, "Zuzany si vážím jako umělkyně a to posiluje naše přátelství. I když se musím snažit o fair play." Nicméně kariéra baletního umělce je poměrně krátká a každý tanečník touží ztvárnit co nejvíce rolí. "Stane se, že někdy spravedlivý nejsem a ani se o to nesnažím. Umění a spravedlnost se občas nepotkávají. Má rozhodnutí hlavně musí být v souladu s tím, o čem jsem přesvědčený já jako umělec a jako člověk," říká Petr.
Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání magazín Esprit Lidových novin
