Ten den prý měla módní návrhářka Zuzana Kubíčková pracovní náladu. V jejím vzdušném salonu a krejčovském ateliéru v Pařížské ulici jsme ji tak zastihli v bílém pracovním plášti. Designérce sahal po lýtka a nechal vyniknout černým lakovkám na masivním podpatku. „Nikdy tu nemáme hotovo,“ říká mi majitelka salonu později a při prohlídce velkorysých prostor její značky je jasné proč: v ateliéru se právě připravuje nová couture kolekce, linie večerních šatů, s nimiž se už několik let pravidelně prezentuje.
Slovesem prezentuje se nenechte zmást. Česká módní stálice, která začala tvořit hned po absolvování Ateliéru módní tvorby Josefa Ťapťucha na UMPRUM a která u odborné veřejnosti uspěla už se svou debutovou kolekcí před více než deseti lety, nepatří mezi excentrické módní návrháře užívající si pozornost. Zdá se, že Zuzana Kubíčková se nejbezpečněji cítí právě ve svém ateliéru, kde zaměstnává několik krejčových, kolegyni odpovědnou za střihy a další nezbytné pomocníky. Soustředí se tu převážně na zakázkovou tvorbu.
 |
Během rozhovoru mluví o své práci a úspěších výhradně v množném čísle. Falešnou skromnost za tím ale nehledejte. Rodačka z Otrokovic nedaleko Zlína ví, že bez kolegů a kolegyň by její značka dnes nebyla tam, kde je. Místo na české módní scéně má vcelku unikátní: stejnojmenný brand připravuje dvě kolekce ročně, couture plnou večerních šatů na červený koberec, a druhou prêt-à-porter s nadčasovými kousky na denní nošení. Šije také svatební šaty, naposledy například pro známou novinářku a moderátorku Lindu Bartošovou. Její značka se na trhu udržela více než 10 let a její přehlídky posouvají hranice toho, jak se u nás móda může dělat.
Zuzana Kubíčková ve svém ateliéru připomínající módní salony První republiky už několik let ukazuje, že i u nás to jde světově. Sexy. Svůdně, ale ne vulgárně. Precizně, se zaměřením na kvalitní ruční práci a špičkové materiály. A co je hlavní - pokorně a bez přehnané pompy.
V rámci příprav na rozhovor jsem dohledala vaše první interview z roku 2010. Tehdy jste řekla: „Dokud nemusím myslet na to, abych navrhovala nositelné věci, chci realizovat své vize.“ Znamená to, že teď už své vize nerealizujete?
To jsem řekla? To je moc pěkné. (směje se) Tehdy jsem byla těsně po škole a věřila jsem, že když se člověk učí a chce objevovat, právě za studií může experimentovat. Jako student máte veškerý prostor a prostředky na to, abyste mohli rozvíjet svou fantazii, svůj rukopis, svůj způsob myšlení a klíčové kreativní pochody. Na to, jestli se model prodá, vůbec myslet nemusíte. Nebo alespoň já jsem na to myslet nechtěla, proto jsem se věnovala spíše módním objektům, skulpturám. Věděla jsem, že jakmile dokončím školu a začnu se módou živit, budu muset tento přístup částečně přehodnotit. A to jsem také udělala: musela jsem vymyslet způsob, jak neupustit od vize a nápadu a zároveň udělat takový produkt, který si ženy chtějí zařadit do svého šatníku. Takže abych odpověděla - vize si dnes pořád realizuji, ale trochu jinak než na škole.
Nechybí vám občas ten skulpturální přístup?
Občas. Několik posledních let se ale spíše soustředím na detaily v rámci oděvu, je mi to bližší.
Malá revoluce a změna k lepšímu. Autorem olympijské kolekce v Paříži bude módní návrhář Jan Černý |
Chápu to správně, že módní úlety u vás čekat nemůžeme?
Samozřejmě záleží, co považujeme za úlet. Pro mě osobně by to asi bylo převrácení všeho, co jsem do této chvíle udělala. Třeba kolekce, u které by nikdo nepoznal, že jsem ji udělala já. A to je vcelku těžké, když mám svůj rukopis. Je ale pravda, že v následující kolekci, kterou představím letos v říjnu, bude trochu posun. Ale stále v rámci mé estetiky. Platí, že se nechci držet jednoho bezpečného modelu nebo přístupu. S každou novou linií chci pro sebe i pro zákaznice objevit něco nového.
