Rozhovor poskytl LN během svého pobytu v Praze.
* LN Nejdřív otázka na rozehřátí. Když se člověk podívá ven, jak hustě sněží, může věřit zprávám o globálním oteplování?
Ale ano (smích). Myslím, že počasí v jednom týdnu či měsíci nemůže být vodítkem pro dlouhodobý vývoj. Navíc to vypadá, že globálně byl rok 2010 za hodně dlouhou dobu nejteplejší. Je ale třeba poznamenat jednu důležitou věc. Řadu věcí je dobré udělat, i když s tvrzeními o globálním oteplováním nesouhlasíte - jako například zastavit kácení deštných pralesů. To je správný cíl, ať se na to podíváte z jakéhokoliv hlediska.
* LN Podělíte se o tyto názory i s prezidentem Klausem, který je v tomto ohledu jaksi skeptičtější?
Ale ano, rád to s prezidentem Klausem proberu (rozhovor vznikal před jednáním Williama Haguea na Hradě - pozn. LN). Máme spolu dobré vztahy. Má na to jiné názory než většina nás v Británii. Lidé ale přece mohou mít odlišné názory. O těchto věcech se debatuje a nikdo by se neměl této debaty bát. Věřím, že ke globálnímu oteplování dochází a že člověk k tomu přispívá. A je také velmi důležité, když se podíváte na ekonomický růst v Evropě, využít příležitostí, které skýtají odvětví orientovaná na nízké emise skleníkových plynů (v originále „low-carbon economy“ - pozn. LN). Je tu nebezpečí, že nám tyto příležitosti uniknou mezi prsty. Takže znovu - ať už člověk v globální oteplování věří, nebo nevěří, je moudré se do toho pustit.
* LNA teď asi k hlavnímu evropskému tématu těchto dní - osudu společné měny. Nedávno jste na otázku ohledně budoucnosti eura lakonicky odpověděl „Kdo ví“. Jak jakožto politik ze země stojící mimo projekt eura vidíte šance na jeho přežití?
Doufám, že ty šance jsou velké. Euro nemáme a ani se k němu nehodláme připojit. Chceme ale, aby eurozóna byla stabilní. Je to pro nás ekonomicky důležité, ostatně podobně jako pro Českou republiku. Nestabilitu si nepřejeme, a pokud země eurozóny přijímají nová preventivní opatření, pak to samozřejmě vítáme - tedy pokud to neznamená nějaké nové závazky pro Spojené království.
* LN Říkáte, že Británie se nehodlá k euru připojit. Dokážete si ale -někdy ve vzdálené budoucnosti -představit, že by se tak stalo?
Ne. Euro není pro Británii to pravé. A Británie není tím pravým pro euro. Naše ekonomika je jiného ražení, hodně obchodů probíhá v dolarech, často potřebujeme jiné úrokové míry než ostatní evropské ekonomiky. Takže nepředpokládám, že by Británie zavedla euro teď či někdy v budoucnosti.
* LN Jakožto diplomat asi nebudete chtít dávat rady České republice. Když se ale zeptám trochu obecněji, může zavedení eura prospět menším zemím střední a východní Evropy?
Zcela správně předpokládáte, že řeknu, že si to musí každá země rozhodnout sama. A to platí i pro Českou republiku, která se oficiálně zavázala k přijetí eura, byť tu jsou velké otazníky - načasování a tak podobně. Nechci ale nikomu radit, každá země musí zvážit svoji ekonomickou situaci a to, co chce v budoucnu. Takže to je na rozhodnutí vůdců a obyvatel České republiky.
* LN Dalším velkým tématem těchto dnů jsou WikiLeaks. Co si myslíte o zveřejňování neveřejných diplomatických depeší?
Toto zveřejňování odsuzuji. Myslím, že pro vlády je nezbytné předávat si důvěrné informace. Dá se tím dosáhnout spousty dobrých věcí - například uzavírání odzbrojovacích smluv, řešení politických či humanitárních krizí. Spousta dobrých věcí se dá dokázat jen díky tomu, že diplomaté, ministři zahraničí, premiéři či prezidenti spolu dokážou komunikovat - někdy veřejně, někdy důvěrně. A narušování této důvěry je chybné.
* LN A komu podle vás tyto úniky pomáhají? Zakladateli WikiLeaks Julianu Assangeovi a jeho lidem, nebo někomu jinému?
Myslím, že to nijak zvlášť nepomohlo nikomu. A také že to nijak nezměnilo uvažování ve světě. Možná se tomu také věnovalo až moc pozornosti.
* LNU jednoho z úniků bych se přesto zastavil. Měl jste prohlásit, že „předivo vztahů, které kdysi poutalo britské obyvatele k Americe, už není u všech Britů tak silné“. Jak je to vlastně se současným stavem americko-britského spojenectví?
Je velmi pevné, opravdu velmi pevné, a to hned na několika úrovních. Politické vztahy mezi oběma vládami jsou velmi silné. A samozřejmě se to týká i spolupráce tajných služeb, armád i jaderného partnerství - to je ve světě něco ojedinělého. Dále tu jsou silné ekonomické vazby. A když k tomu přidáte miliony osobních a rodinných pojítek, pak je namístě říct, že „speciálnímu partnerství“ - jak to nazývají Američané - se daří dobře. Samozřejmě že v uplynulých desetiletích tam nastaly změny. Spojené království má řadu dalších životně důležitých vztahů, je to taková síť partnerství.
* LN Zeptám se tedy jinak. Pokud by dnes Američané zahájili vojenské tažení podobné tomu iráckému, mohli by se opět spolehnout na silnou britskou podporu?
Nevyhlížíme žádnou další válku. Jsme v Iráku, v Afghánistánu, zůstáváme blízkými spojenci Spojených států. Jsme ale také suverénní stát, takže přistoupíme k činu, pokud to považujeme za správné. A pokud to vidíme jinak než Spojené státy, řekneme to. Jedním z důvodů, proč je naše partnerství tak silné, je i upřímnost.
* LNA jak vlastně hodnotíte bývalého amerického prezidenta George W. Bushe?
Je vždy úžasné s ním mluvit. Stejně jako všichni političtí vůdci dělal dobrá rozhodnutí i ta, která byla méně úspěšná.
* LN Bush ve svých nedávno vydaných pamětech přirovnává v souvislosti s iráckou válkou tehdejšího britského labouristického premiéra Tonyho Blaira k Winstonu Churchillovi. Co říkáte na takové srovnání?
Nezařazoval bych nikoho do stejné ligy s Winstonem Churchillem. Okolnosti, kterým čelil a jež překonal, se naprosto lišily od všeho, co od té doby následovalo. Nicméně si myslím, že Tony Blair udělal správně, když konal po boku Spojených států v Iráku i v Afghánistánu.
* LN A teď k vaší spletité politické kariéře. V pouhých 16 letech jste oslnil projevem na stranické konferenci konzervativců, stal jste se také nejmladším vůdcem toryů za více než dvě století. Na druhou stranu se vám to na rozdíl od mnoha předchůdců nepodařilo dotáhnout až do Downing Street. Co byste z dnešního pohledu tehdy dělal jinak?
Něco možná, ale asi nic, co by mohlo vést k jinému výsledku. Labouristé vyhráli volby v roce 1997 s obrovskou převahou (po volbách převzal Hague vedení strany -pozn. LN) a ukázalo se jako nemožné tento trend zvrátit. Navíc bylo i několik dalších konzervativních vůdců, kteří se nestali premiéry. Dlouho jsme se snažili o návrat k vládě. Moc bych toho neměnil také proto, že jsem rád, jak to nakonec dnes dopadlo. V Davidu Cameronovi máme vynikajícího premiéra. Vytvořili jsme koaliční vládu a já jsem hrdý, že jsem se toho mohl účastnit.
* LN Nemůžu se nezeptat na váš často zmiňovaný obdiv k Margaret Thatcherové. V jednom z vašich profilů jsem se dočetl, že jste si už ve 13 letech vyvěsil její portrét na stěnu pokoje. Je to pravda?
Možná to bylo až v 16 letech (smích). Byla politickou hrdinkou. Zachránila koncem 70. let naši zemi. Nyní po třiceti letech ji musíme zachraňovat znovu.
* LN Na závěr bych se zeptal na Čínu. Prohlásil jste, že nemůže existovat zahraniční politika bez svědomí. Když se před pár dny udělovala Nobelova cena míru pro čínského disidenta Liou Siao-poa, téměř dvě desítky zemí odmítly účast. O čem to svědčí?
Ne všechny země se rozhodly, jakou prioritu dají lidským právům a svobodě projevu. Silně podporujeme každou zemi, aby věřila v univerzální lidská práva a dodržovala je. Poblahopřáli jsme Liou Siao-poovi k Nobelově ceně a jsem rád, že velvyslanci evropských zemí na ceremonii přišli.
* LN Byla ta částečná neúčast alespoň malým vítězstvím pro Čínu?
Víc k tomu už neřeknu.
Věřím, že ke globálnímu oteplování dochází a že člověk k tomu přispívá, říká bývalý vůdce konzervativců
***
SPLETITÁ KARIÉRA * William Hague (49) zažil strmou politickou kariéru. Již v roce 1977 - tedy ve svých 16 letech - oslnil účastníky stranické konference konzervativců. V roce 1990 se stal jakožto parlamentní tajemník ministra financí součástí širší britské vlády. O pět let později již vstoupil přímo do kabinetu, kde dostal na starosti záležitosti Skotska a Walesu. * Po volebním fiasku konzervativců v roce 1997 převzal otěže strany, další volební neúspěch v roce 2001 jej ale přiměl k rezignaci. * V následujících letech se kromě politiky věnoval i svým koníčkům: psaní knih (mimo jiné o bojovníkovi proti otroctví Williamu Wilberforceovi), hraní na piano a judu. Po letošním úspěchu konzervativců ve volbách se stal ministrem zahraničí. * Hague je vděčným soustem pro média. Ať už díky své mladistvé zálibě v alkoholu (prý zvládl 14 piv denně), svým údajně rasistickým výrokům (Hague to striktně odmítl) či spekulacím o své homosexualitě (to popřel neméně rezolutně).
O autorovi| PETR PEŠEK, redaktor LN
