Jak my nevzdělanci říkáme
Jde v „prostatě“ o to, že okamžitě vznikly gangy exekutorů, advokátů a soudců. To snad může zpochybnit pouze Klaus. Vlastní zkušenost č. l: Okradl mne bolševický parchant o cca 450 tisíc Kč. Byl jsem jeden z asi stovky. Protože nejsem ani posranec, ani ministrant, ani vládní agent, podal jsem civilní žalobu, nikolikerověk trestní oznámení. Soud uznal mé právo v plném rozsahu. Až dosud dobrý. Ovšem tem mamrd se k placení neměl. Začal na mne útočit i advokát, jenž si za cca 15 minut soudního stání účtoval klasiku 45 hadrů. Tímto se má ztráta dostala k pětistům tisícům. Začal jsem obvolávat exekutory. Vysloveně se mi vysmívali, vysvětlovali mi, že jim budu platit i když nic nevymohou. Vlastně se chovali naprosto stejně, jako vymahačské firmy. Nejdřív nám podepiš, že zaplatíš a potom se budem bez záruky zabývat tvou blbostí.Vlastní zkušenost č. 2: Po asi dvacíti létech jsem vstoupil do prostředku hromadné dopravy abych se dostal z putyky do svého bydliště. Běžně jezdím autem, ale toho dne jsem předpokládal jisté významné události. V autobusu sedělo asi pět lidí, na schůdcích předních dveří stál rozvalenej nějakej mamrd (revizor). Na opuštěné zastávce chtěla předními dveřmi, jak jest pod trestem veřejné popravy po dvacáté hodině večerní nakázáno, nastoupit drobná paní ve věku kolem šedesáti roků. Ten zparchantilec se tam rozvaloval v předních dveřích, paní tedy přeběhla a nastoupila dveřmi prostředními, přičemž okamžitě vložila lístek do strojku. V tom ten fízl vystartoval, zabránil jí označit si lístek a požadoval pokutu. No, bylo by to na deset stránek. Jediný jsem vystoupil a té paní před státníma fízlama svědčil, že pokud se někde vyskytla chyba, byla na straně toho autobusového udavače. Ta paní trvala na svém, přišla jí exekuce na barák. Já byl rád, že mne nezavřeli za vraždu.