„Pštrosy a lamy už chováme jenom pro zábavu, aby se děti, které k nám jezdí do penzionu, měly na co dívat,“ říká Alena Suchá z farmy ve Slavětíně nad Ohří. Penzion u rodinné farmy nabízí kromě pobytů ubytovaným zájemcům k snídani také pštrosí vejce.
„Kdysi to vypadalo, že pštrosí maso obohatí ve velkém nabídku pro české spotřebitele. Ale nakonec se ukázalo, že se dá výhodně prodávat jen jako luxusní zpestření jídelníčku,“ vysvětluje agrární analytik Petr Havel. Češi jsou totiž, pokud jde o výběr jídla, dost konzervativní. Pštrosy, jejichž chov se zdál být v devadesátých letech zlatým dolem, totiž dneska dokáže chovat na maso jen pár jednotlivců. „Podobné je to s daňčím masem. Krokodýli nilští, kteří se chovají ve Velkém Karlově na Moravě, jdou spíše na kůže na kabelky a fungují jako turistická atrakce,“ dodává Havel.
Velmoc akvarijních ryb Nicméně několik zemědělců dokáže právě z toho, že chovají něco zcela jiného než ostatní, vytěžit a někdy jsou na tom prý lépe než třeba v poslední době chovatelé tradičních domácích prasat. Musí k tomu ale zvířata i porážet a zpracovávat a jejich maso dodávat přímo ke spotřebitelům a musí jich chovat větší množství. Jeden nebo dva pštrosi či bizoni se zkrátka nevyplatí. Pokud se nějaká exotika v Česku skutečně uchytila, jsou to spíše chovy „domácích mazlíčků“. Papoušci, želvy, ale hlavně rybičky. Česká republika je velmocí v oboru chovu a vývozu akvarijních ryb a je jedním z největších vývozců na světě. Loni se jich podle oficiálních statistik vyvezlo přes 300 tun a podle neoficiálních údajů to bylo dvakrát tolik. V posledních letech ale Čechům a Moravanům konkurují levné dovozy rybiček z Asie.
***
KOLIK STOJÍ ČESKÝ KROKODÝL čtěte v pravidelné sobotní příloze PENÍZE & BYZNYS
