* LN Od roku 2010 pracujete na restaurování známých českých snímků, například Markety Lazarové nebo Ostře sledovaných vlaků. Restaurování jednoho filmu vyjde v průměru na dva miliony korun. Kdo rozhodl, kterým filmům se věnuje taková péče?
Vybíraly je dvě komise ministerstva kultury, zohledňovala se historická i technická kvalita. Nakonec doporučily dvě stě filmů. Podařilo se nám dokončit Marketu Lazarovou a pak ve spolupráci s Nadací české bijáky další tři filmy: Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky. Restaurování jednoho filmu je náročný proces. Nejdříve několik měsíců dohledáváme veškerou dokumentaci k filmu a pak se teprve můžeme pustit do technických úprav.
* LN Marketu Lazarovou jste promítli v roce 2011 na festivalu ve Varech. Co se pak s filmem stalo?
Šel do běžné distribuce, promítá se v klubových kinech po celé republice. Ukaždého takového titulu jednáme také o zahraniční distribuci na DVD a případně i v kinech. Ostře sledované vlaky se už hrají ve Francii, u nás je uvádí Asociace českých filmových klubů. Tento film jsme vydali jako DVD a připojili jsme k němu několik zajímavých dokumentů z doby protektorátu. Divák tak uvidí film v nových, zajímavých souvislostech. Podařilo se nám získat finance z Norských fondů, a tak se pouštíme do restaurování filmů Jana Kříženeckého. Jsou to unikátní záběry z přelomu 19. a 20. století, každodenní život v Praze. Chystáme se také na Špalíček Jiřího Trnky, barevného Švejka z 50. let s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, na snímek Adéla ještě nevečeřela a dalších sedm filmů. Státní fond kinematografie se rozhodl s námi digitalizovat Vorlův Kouř, připravujeme i restaurování Starých pověstí českých.
Michal Bregant (*1964)Vystudoval divadelní a filmovou vědu na FF UK. Pracoval v Československém filmovém archivu. Po roce 1990 začal učit na FAMU, kde byl také děkanem. Od roku 2012 je ředitelem Národního filmového archivu. |
* LN Většinu těchto filmů můžeme ale běžně vidět v televizi nebo na DVD. V čem se tedy restaurovaný snímek liší?
Divák ho uvidí v původní podobě, ne vylepšený podle momentální módy. Například řešíme stabilizaci obrazu. V době filmového promítání byl obraz neklidný. Dnes se stává, že software záběry perfektně stabilizuje a máte pocit, že koukáte na televizní film. Nebo obrazové zrno, které je filmu vlastní, se někdy odstraní a pak uměle přidá.
* LN Digitální restaurování filmů je obor, který vlastně teprve vzniká...
S každým snímkem se naši restaurátoři učí něco nového. Zatím máme jen několik odborníků, kteří takovou práci zvládnou. V Čechách zatím neexistuje škola, kde by se vyučovalo restaurování filmů, ale spolu s FAMU takový program připravujeme. A nejde jen o restaurování filmů, máme také velké množství písemností z historie české kinematografie, které čekají na zpracování. To je práce pro kvalifikované síly na řadu let. My toho děláme čím dál tím víc, ale se stále stejným počtem lidí. Pracuje u nás sto dvacet dva zaměstnanců.
* LN Archivujete nejen historické filmy, ale také snímky z aktuální české produkce. Jak je vyhledáváte?
Všichni naši filmaři mají podle zákona povinnost nabídnout nám své audiovizuální dílo. A my je od nich vykupujeme, čímž vlastně rozmnožujeme státní majetek. Dřív nám dali jednu filmovou kopii, teď dodávají soubory digitálních dat. Paradoxní je, že péče o ně stojí jedenáctkrát víc než archivace klasického filmu. Digitální data vyžadují nejen vysoké náklady na zálohování, údržbu, migraci dat, ale také na lidské síly.
* LN V dokumentech i v hraných filmech se občas historické záběry tónují do různých barev. Jaký na to máte názor?
Je to průšvih, když se historie přizpůsobuje současnému vkusu. Nedávno jsme zrovna řešili takový problém: obrátil se na nás producent filmu o Slovenském národním povstání. Chtěl použít naše materiály, ale měl zvláštní podmínku: chtěl je obarvit. Statistika prý říká, že když divák vidí v televizi černobílý záběr, tak do tří vteřin přepíná. Ukázal mi pár obarvených záběrů. Vypadaly znamenitě, úplně jako barevné filmy ze 40. let, ale můj souhlas nedostal. Nemůžeme přece falšovat minulost. Nakonec to producent vyřešil chytře: udělal dotáčky z různých míst, kde se povstání odehrávalo, a všechny archivní materiály nechal černobílé. Výsledek je moc zajímavý, snad se ten film bude někdy promítat i v Čechách.
* LN Posláním NFA je nejen péče o filmové materiály, ale také zpřístupnění veřejnosti. Jakým způsobem mohou filmaři nebo badatelé vyhledávat historické záběry?
Většinou jsou zvyklí nás kontaktovat přímo, protože vědí, že naši kurátoři jim pomohou potřebné materiály vyhledat a doporučí jim i to, co by třeba sami nehledali. Jejich znalost sbírek je cennější než sebelepší databáze na webu. Navíc naše sbírky jsou tak rozsáhlé, že nějaká plošná digitalizace je ekonomicky zatím zcela vyloučená. Pokud je ale materiál už zdigitalizovaný, dokážeme zakázku řešit online. Pokud ne, tak ho musíme přivézt z depozitáře a pracovat s nímu nás, na střihačském stole.
* LN Podle čeho se vlastně stanovuje cena za užití materiálů?
Máme zveřejněný ceník za služby, které poskytujeme. Stát dává poměrně velké peníze do toho, aby se filmy uchovaly, takže jakékoliv užití se musí platit. I když po nás žádá film státní nebo veřejná instituce, například muzeum nebo univerzita, tak prostě musí alespoň něco zaplatit. Jsme státní příspěvková organizace, ale více než polovinu svého rozpočtu si musíme obstarat sami. Vydělané peníze investujeme do péče o sbírky čili je používáme na udržování státního majetku.
* LN Příští rok spustíte nový informační web. Čím se liší od ostatních filmových portálů?
Náš portál bude předevšímspolehlivý, nechceme konkurovat fanouškovským webům. Zaměříme se hlavně na filmové profesionály, kteří potřebují najít na jednom místě ověřené informace. Symbolicky navazujeme na časopis Filmový přehled, ale své služby chceme přizpůsobit potřebám 21. století. Budou tam nejen informace o filmech, ale také aktuální texty a videa k filmům či autorům. Chceme také zveřejňovat novinky ze světa filmu, co se natáčí, kdy jsou uzávěrky grantů. První část portálu spustíme v květnu 2015.
