Seriózní informace

 Není to snadné, jaderná elektrárna je seriózní technologie, byť se v článku zmíněna elektrárna stavěla v době, kdy u nás jezdily Tatraplány. Že udělali Japonci fatální chybu v jejím umístění, už také víme. A bude to zdánlivě jednoduchý, ale zároveň nejserióznější závěr / ponaučení, pro celý vyspělý svět, že tzv. „siting“ pro jaderné elektrárny je nesmírně důležitý, ještě důležitější, než doposud. Dnes už jsou seriózní informace i v IAEA, byť tomu tak v prvních hodinách a dnech nebylo. Daleko profesionálněji než IAEA se chovali Američané z NRC. Japonci byli těžce zasaženi a to nejenom zemětřesem a neskutečným "vylitím moře" až po tavení paliva v reaktorech. Je třeba Japoncům fandit, nejsou to žádní blbci a obdivuji je, s jakým nadhledem situaci zvládali a zvládají. Pro laiky to může být hůře pochopitelné, ale ten Tatraplán dost těžce havaroval. Není jiná možnost, tato země bude muset jadernou energetiku nadále využívat a dočkáme se od nich nových řešení bezpečnosti o jakých ještě dnes ani nevíme.

Tatraplán je výborné přirovnání.

Vážený pane Heczko, předně vám děkuji za zájem o téma i za reakci. Japonci rozhodně nejsou žádní blbci. O to víc mě překvapuje, použiji-li váš příměr, že s tím "tatraplánem" po té, co mu pořídili falešnou STK, vyrazili na dálnici a zkoušeli, jestli vytáhne 200 km/h. Že ten vůz těžce havaroval, pak už překvapení není. Mám na mysli násobné navyšování množství uskladněného vyhořelého paliva při zachování původní kapacity chladícího systému, provadění kontrol "jen na papíře" a plány na další rozvoj Fukušimy 1, které TEPCO poskytlo prefekturálním úřadům měsíc po katastrofě.  I já věřím, že jako reakce na katastrofu  z Japonska vzejde něco nového, co možná posune celosvětově ochranu před zemětřesením na novou úroveň. Slibně vypadají například projekty "levitujících domů", kdy by vzduchový polštář mezi základy a stavbou měl zabránit přenosu otřesů, zcela nové postupy při mapování tektonických zlomů, nebo metody zpevňování podloží na písčitém a podmáčeném terénu. Těch věcí bude jistě víc a při japonské důslednosti se je určitě na co těšit. Bohužel, ale jak Fukušima, tak další aktuální kauzy poněkud syrově odkrývají ne zrovna hezkou stránku jinak tolik obdivované japonské loajality. Loajalita zaměstnance vůči firmě a zaměstbavateli vs. odpovědnost jedince jako člověka vůči společnosti. Aneb do kdy se v zájmu firmy ještě může explicitně lhát a od kdy už to prostě nelze.  Tohle rozhodně není problém nový. Psaly se tady o něm tragédie již v 17. století. Tato otázka je minimálně stejně palčivá, jako lokace budoucích jaderných elektráren. A to rozhodně nejenom v Japonsku.