James je označil za „nechutné“ a „úplný nesmysl“. Podotýkám, že to není muzikant, ze kterého by mluvila závist – se svou minulou kapelou je několikanásobným držitelem Brit Awards, laureátem Mercury Prize a vítězem několika dalších anket.
Jeho výrok, že soutěžit v hudbě je jako porovnávat sýr a čokoládu můžu podepsat. A to nás v neděli čeká vyhlášení výsledků amerických Grammy. Zdá se mi, že ta cena už nemá takovou váhu, jako mívala ještě před pár lety. Alespoň v hlavních kategoriích. Ty takzvaně „žánrové“ (ale kde je vlastně ta hranice mezi deskou, kterou můžeme hodnotit jen jako žánrovou a neuvažujeme o ní v kontextu hlavních kategorií?) vcelku nějakou vypovídací hodnotu ještě mají.
Už jen z nominací mezi alternativou, jazzem, folkem nebo blues si skutečně lze poslechnout cokoli a člověk nebude mít pocit, že ztrácí čas. Ale v hlavních nominacích, kam se mezi nezpochybnitelně kvalitní popové desky dostal například Justin Bieber? Možná, tedy určitě, mají jeho nahrávky skvělý zvuk i produkci, ale neměli bychom čekat od hudby, byť popové, taky trochu obsahu?
I u nás budou tento týden vyhlášeny jedny z hudebních cen: ve čtvrtek 9. února v pražském Lucerna Music Baru pošesté předají ceny Vinyla v kategoriích album, objev a počin roku. Ze všech českých výročních anket je mi osobně tahle nejsympatičtější.
Nejen proto, že její porota, čítající necelé tři desítky odborníků (nejsou to žádní obchodníci s hudbou, obsluhovači rádiových selektorů ani bezmyšlenkovití překlápěči tiskových zpráv), je dokonale průhledná. Ale i proto, že už samotné nominace jsou inspirativní – přiznávám, že některé projekty jsem před jejich vyzdvižením vůbec neznal. A v neposlední řadě: ten večer, na němž vystoupí Tomáš Palucha, Fiordmoss a WWW s Pavlem Fajtem bude i skvělý hudební zážitek.
