O PRAVÝCH ÚKONECH KAJÍCNÍKA
aneb NEČAS BUĎTO PŘEDSTÍRÁ PŘED NĚMCI LÍTOST ANEBO PŘED ČECHY VůLI K ZADOSTIUČINĚNÍ.Nečas, vyjadřující současně s LÍTOSTÍ nad poválečným odsunem Němců zároveň i ODMÍTNUTÍ ZADOSTIUČINĚNÍ, se dopouští podobně kontradikce jako Schwarzenberg, který tvrdí, že z jeho morálního odsudku odsunu Němců prý neplyne, že by tím rovněž nutně projevil i vůli napravit toto uznané bezpráví - měnit nespravedlivé poválečné uspořádání.§ Je-li totiž Nečasova lítost nepředstíraná, musí být nutně komponentou celku autentického postoje kajícího se z nepravostí, tj. je nutně spojena s uznáním - SEBEOBŽALOBOU z těchto nepravostí a ZADOSTIUČINĚNÍM. Bez koexistence všech těchto třech komponent nelze kající postoj uznat. § Nečasovo odmítnutí ZADOSTIUČINĚNÍ je tedy nutným popřením celku kajícího postoje a devalvuje tedy nutně i jeho projev LÍTOSTI jakožto falešný. § ZADOSTUČINĚNÍM se rozumí i náprava poměrů, například: navrácení ukradených věcí, vrácení občanství těm, kterým bylo neprávem odňato, očištění zhanobených etc. etc. § Jest tedy otázkou, koho Nečas klame: falešnou lítostí klame Němce či otevíráním cesty k zadostiučinění - ke změně poválečných poměrů - klame Čechy?