EU dotace jsou naprostá zrůdnost !

.

Kdo má patent na určování regionálních priorit?

V dotacích funguji už nějaký pátek (od r. 2001), takže už jsem nějaké názory "utrpěla": Otevřenou diskusi o řízení pomoci z EU vítám.  Nabízím malý "hint" k bodu 1 článku:  "Tajné dělení":Posláním politiky koheze je vyrovnávání rozdílů mezi regiony, a to prostřednictvím intervencí, které přispívají k růstu konkurenceschopnosti.  Obecné priority politiky soudržnosti formuluje Evropská unie ve svých strategických dokumentech, vychází se z nich při formulování operačních programů a vzniká rámec pro poskytování pomoci.  Pro období 2007-13 platilo pravidlo (volně interpetováno): Čím méně hospodářsky vyspělý region, tím méně mantinelů v nastavování priorit.  Priority určují politické reprezentace, ať se nám to nyní líbí nebo ne, přenesli jsme na ně totiž ve volbách tuto pravomoc.  Proč by měl vědět bruselský úředník o specifických potřebách regionu víc než lokální politik?  Takže pokud se vedly debaty o rozdělení alokace fondů EU mezi kraje v rámci ROPů, pak proti principu fondů jde spíše jen skutečnost, že se nemělo debatovat o konkrétních projektech jako spíše o oblastech kam mají prostředky směřovat.  Na druhou stranu, jsou i oblasti, kde nehrozí ohrožení soutěže v rámci sledované podporované intervence jako například oblíbená regionální priorita výstavba silnic 2. a 3. třídy.  Umím si představit, že tady si mohly politické reprezentace připravit seznam konkrétních projektů a realizovat jej.  Daleko účinnější by samozřejmě byl stav kdyby stát měl silnou vizi jak zajistit růst konkurenceschopnosti a realizoval jej prostřednictvím omezeného počtu priorit (stav k němuž se možná začneme blížit v období 2014-20), ale ohlédněme se zpět do roku 2006, prostě nebyla shoda pomalu ani na tom jak se napojit na pátěřní tratě s EU...takže pokud v té době zvítězil princip regionalizace a podpory slabších regionů (teď EU naopak spíše podporuje silná centra jako motory růstu území), tak já osobně vidím osobu regionálního politika pro období 2007-13 jako legitimního hráče pro určování priorit kohezní politiky.  Ráda si poslechnu jiný názor.

Re:

Myslím, že není problém v kompetečním dělení tvorby a realizace regionální politiky. Důležitější však je samotná podstata pojmu "Regionální politika". Nejsem si osobně jist, že lidé, kteří dnes fakticky určují priority regionální politiy a opatření na naplňování startegických cílů jednají vždy jen v zájmu regionů a jejich rozvoje. Je realizací regionální politiky handlování dodavatelů stavebních firem, zda-li je lepší podpořit plavecký aquapark či golfové hřiště? Nebo selektivní podporování obcí v kraji, kde starosta je ze stejné strany jako hejtman?Pokliže by byl kontrolní systém nastavený průhledně, efektivně a realizoval by svou hlavní náplň, je logické, aby byl systém decentralizovaný, alespoň ve výkonu. Strategie by měla být vždy jednotně řízená a tvořená.Konec konců systém bude vždy fungovat jen tak, jak dobře fungují lidé, kteří systém předsatvují. Pakliže bude jejich osobní blaho a touha zbohatnout nadřazena zájmům republiku a pocitu národní hrdosti, žádný systém nebude fungovat dobře. Na to jsme jistě příliš chytří... :-) MJ 

Ekonomická nefektivita dotací jako takových

Velmi pěkně a přehledně napsané, i když stále se obávám, že pro člověka, který danou oblast nesleduje, stále příliš komplikované na porozumění. Ale nechme být, třeba čtenáře podceňuji.Osobně bych zmínil jednu skutečnost, která sice nesovisí se samotným procesem, ale při hlubší analýze z ní vyplývá, že daný stav je do značné míry nevyhnutelný a s nadsázkou snad i prošpěšný.Jde o jev tzv. vytlačování soukromých investicí. Např. jestliže díky dotaci je vytvořeno 10 nových pracovních míst, pak v žádosti o ni se už neuvádí, že 8-12 míst podobně nedotovaných z trhu zmizí, protože dotovaným službám prostě nemohou konkurovat. Je zřejmé, že výsledek může být a často nepochybně je negativní. Obdobně jako s drogama (ekomičtinou "soft budget") jsou podobné jevy silně návykové, tj. ztrácí se nakonec ona schopnost generovat zisk v běžných podmínkách, tj. bez dotace, úplně podle hesla "if it moves, regulate it, tax it and subsidize it".Současný stav odvětví obchodu s dotacemi je pak popsán teorií "rent-seeking", což je ve stručnosti motivace příjemce dotace nebo jiné výhody se o tuto výhodu podělit a odměnit její zajištění (konzultantem, politikem...) Samozřejmě konkurence se tedy podělí trochu více a tak se roztočí spirála, která vede k tomu, že všechny peníze dotace jsou "promrhány" výdaji na její získání. Příklad: jestliže je jediným kritériem dobře připravený projekt a příprava projektu se dá koupit, pak čistý příjem z dotace po odečetení nákladů na její získání je 1Kč, protože konkureční tlak by v případě 2Kč inicioval nakoupení "lepší přípravy" za 1Kč více.Omluva, nejpíše to bude trochu nepřehledné, ale na pár řádcích jsem chtěl popsat to, co mě před lety učili na zahraničních univerzitách na specializaci Evropská integrace v rámci programu dotovaného EU :) Byla to šedá teorie, ale myslím, že teď má ČR dobrou šanci stát se pěkným ilustrativním příkladem.

Ostuda ČR

Ani se není divit, že systém tunelování eurofondů funguje tak dobře - je v tom obrovský zmatek už od začátku a zpolitizováním  rozdělování dotací se ještě zvětšil. Článek to přehledně popisuje a je asi jen škoda, že přichází až teď.Ale očividně už i Evropské komisi došla trpělivost, když některým nejhůř fungujícím utla řísun peněz. Nejhorší na tom je, že kvůli relativně omezené skupince příživníků na tom budeme tratit všichni. Protože to, co Unie neproplatí, půjde ze státního rozpočtu a s tím nikdo na začátku fungování EU fondů nepočítalJen doufám, že článek (mimochodem věcně a přehledně shrnující hlavní nešvary EU fondů nejen u nás) nebude sloužit jako podnět k dalšímu rozkrádání toho, co ještě zbývá vyčerpat.