Čekat až na školu, je pozdě

Dvě interakce jsou přednější, kontakt s matkou a souběžný kontakt se sourozenci. Rozvoj izolovaných jedinců stres školky nenahradí. Možná deprivant to kompenzuje "úspěchy" ve specializacích, které jsou snadno meřitelné pro testy. Život je obecnější a asi i hlubší. Zhroucením mé původní rodiny jsem byl vržen do světa dospělých, vzdálených příbuzných seniorské generace. Poté co dodmítli se starat o můj nočník - na vsi nebyla toaleta , jsem se pilně začal učit ne číst, ale psát. Tiskacím přesvědčovat mou vzdálenou matku, že jsem v pořádku. Předepsali mi po dohodě vzor, a já to obkreslil. Kdybych byl v židovské ortodoxní rodině, asi bych v 4 i četl. Nakonec to přišlo samo, jen to byla zpoloviny slovenština, v domě bylo asi 5 kalendářů, česko-slovenských.Četl jsem je dokola, jako později slovníky. Slovník je často větší zábava, než literatura. Podstatné bylo, že dnem i nocí jsem mohl být v kontaktu s "autoritou". Pokoušel jsem se klást otázky, odpověď byla obvykle notorická: "a co myslíš ty?" Atd. Matematika mi nikdy nešla, ale nikdy jsem nesháněl práci, vždy jsem byl o ní žádán. Dvakrát jsem začal v kotelně, vždy jsem šel nahoru. V Rumunsku jsem měl práci u prvního sedláka, kterého jsem potkal. Zdá se mi, že škola opečováváním může navozovat závislost a pohodlnost. Škola je nějak umělá, syntetická, přirozené prostředí je víc.