Velice zajímavý článek,

plný invence a důvtipu.Díky.

O PRAVÝCH ÚKONECH KAJÍCNÍKA

aneb NEČAS BUĎTO PŘEDSTÍRÁ PŘED NĚMCI LÍTOST ANEBO SKRÝVÁ PŘED ČECHY BLAHOVůLI K AKTUALIZACI KOSOVSKÉHO SCÉNÁŘE V POHRANIČÍNečas, vyjadřující současně s LÍTOSTÍ nad poválečným odsunem Němců zároveň i ODMÍTNUTÍ ZADOSTIUČINĚNÍ v podobě majetkových aj. restitucí německého živlu v českém pohraničí, se dopouští kontradikce podobně jako Schwarzenberg, který tvrdí, že z jeho morálního odsudku odsunu Němců prý neplyne, že by tím rovněž nutně projevil i vůli napravit jím shledané bezpráví - měnit nespravedlivé poválečné uspořádání. § Byla-li by totiž Nečasova LÍTOST nepředstíraná, musela by být nutně komponentou celku autentického postoje osoby kající se z nepravostí, tj. byla by nutně spojena nejen s uznáním viny na nepravostech - SEBEOBŽALOBOU –, nýbrž i se ZADOSTIUČINĚNÍM. Bez koexistence všech těchto tří komponent nelze kající postoj uznat. § Ovšem Nečasovo odmítnutí ZADOSTIUČINĚNÍ je nutně popřením celku postoje kajícníka a devalvuje tedy stejně nutně i jeho projev LÍTOSTI jakožto falešný. § ZADOSTUČINĚNÍM se rozumí i náprava poměrů, například: navrácení ukradených věcí, vrácení občanství těm, kterým bylo neprávem odňato, očištění zhanobených etc. etc. § Jest otázkou, koho tedy Nečas klame více: falešnou lítostí klame Němce či (Havlovsko-Zieleniecovským) pokoutním otevíráním cesty k zadostiučinění - změně poválečných poměrů - klame Čechy? § Při vší úctě k nejlepšímu premiérovi České republiky lze s úspěchem pochybovat, že by untermensch přelstil übermensche. Podle všeho je tento jeho státnický akt rovněž domluveným teatrálním aktem přispívajícím k demoralizaci a dobrovolnému ujařmení českého národa.

O GERMÁNSKÉ LSTI a VOLBÁCH

 jakožto TESTU MORÁLKY A INTELIGENCE NEJEN FACEBOOKOVÉ SCHWARZENJUGENDSchwarzenbergův odsudek údajné nemorálnosti poválečného odsunu Němců vzápětí sice následovaný jeho ujištěním, že z tohoto pouze slovního morálního soudu prý neplyne, že by usiloval o změnu poválečného uspořádání, je evidentní kontradikcí, neboť naprosto nezbytnou, byť implicitní, rekvizitou každého mravního soudu je rovněž skutečnost, že ve vší vážnosti míněné vyslovení mravního soudu je zároveň i projevem autentického angažmá pro mravnost. Ovšem pravé, a tedy plné, angažmá pro mravnost nikdy nemůže být omezeno na pouhou slovní artikulaci mravních soudů, nýbrž jeho nutnou náležitostí musí vždy být i úmysl aktivně konat vše, co je jen v moci, aby byl nastolen žádoucí mravný stav. Není totiž znám jediný relevantní morální systém, který by preferoval jen plané moralistické žvanilství a rozhodně taková není ani křesťanská morálka, k jejímuž katolickému modu se Schwarzenberg hlásí. § Jinými slovy: Jakmile Schwarzenberg během volební kampaně, a tedy s jasným vědomím naprosté závažnosti slov (jako jindy Havel a spol.), prohlašuje, že byli Němci odsunuti v rozporu s dobrým mravem, nutně tím současně projevuje vůli, že učiní, co je jen v jeho moci, aby v jeho pojetí odčinil na nich „spáchané bezpráví“, byť by tento konsekvent jakkoliv lstivě skrýval. § Toto naprosto banální argumentační schéma v zásadě akceptuje i  předvědecká intuice selského rozumu, který by v podobných případech také respektoval princip předběžné opatrnosti a nepřipustil by, aby např. působil ve státní správě či ve školství někdo, kdo by zcela vážně tvrdil, že jeho "pouze slovní" schvalování morálnosti korupce či pedofilie nepředstavuje reálné ohrožení chodu úřadu či hazardování se zdravým vývojem dětí.