Problém není v nezávislosti auditu
Jak v komerční sféře, tak i v oblasti veřejné správy může interní audit (IA) fungovat efektivně, pokud přináší vrcholovému vedení přidanou hodnotu. Prakticky to znamená, že absence,příp. nefunkčnost systému řízení rizik a vnitřních kontrolních systémů představuje pro vrcholové vedení reálnou hrozbu trestně právní odpovědnosti ve smyslu skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku.Základním cílem zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole je zajistit účelné, efektivní a hospodárné vynakládání veřejných prostředků. Klíčová je čtvrtá část zákona "Vnitřní kontrolní systém", kde je zcela jednoznačně definována odpovědnost vedoucích orgánů veřejné správy za:- identifikaci všech podstatných rizik- funkčnost systémů předběžné, průběřné a následné kontroly vynakládání finančních prostředků.Nabízí se tedy zásadní otázka: jak je možné, že téměř každý den čteme v tisku o předražených veřejných zakázkách a přitom nebyl nikdo z vedoucích orgánů veřejné správy odsouzen za porušování výše uvedených povinností ? Nevymahatelnost povinností vedoucích orgánů veřejné správy vyplývajících ze zákona o finanční kontrole je podstatou problému předražených veřejných zakázek vč. zneužívání evropských dotací. Pokud Evropská komise vidí skutečně hlavní problém v nedostatečné nezávislosti interních auditorů, pak můžeme téměř s jistotou očekávat, že řešení přinese pouze růst nákladů bez reálných efektů (viz. např. výbory pro audit).