„Můj vztah k Divadlu Petra Bezruče byl po celá desetiletí budován prostřednictvím vzpomínek, příběhů a situací, které mi vyprávěla moje žena a střihačka tohoto filmu. V šedesátých letech minulého století totiž pracovala u Bezručů jako rekvizitářka,“ řekl Miroslav Janek, režisér dokumentu nazvaného Někdo to rád Bezruč.
  |
První představení, které u Bezručů při přípravách dokumentu zažil, byla inscenace Mistr a Markétka. „Postupně jsem potom zhlédl téměř celý současný repertoár a dalších asi třicet inscenací, uložených ve videoarchívu divadla,“ dodal.
Dokumentem, ve kterém o svém vztahu k Divadlu Petra Bezruče promluví například jedna ze zakladatelek Štěpánka Ranošová nebo výrazná tvář současného souboru Norbert Lichý, provází Stanislava Hrušková. Po dokumentu mohou diváci na programu ČT art sledovat záznam hry Transky, body, vteřiny z pera Tomáše Dianišky, který ji zároveň i režíroval. Představení o životním příběhu atletky Zdeny Koubové a její genderové změny získalo v roce 2019 titul Inscenace roku. Za ztvárnění hlavní postavy byl Jakub Burýšek oceněn jako Talent roku.
Ostravské divadlo vzniklo bezprostředně po skončení druhé světové války, v květnu roku 1945. Tehdy se skupinka mladých divadelních ochotníků rozhodla založit divadlo, které by prostřednictvím umění výchovně působilo na děti a mládež. Pod názvem Kytice hráli na adrese Masarykovo náměstí 33 v původním sále Divadla loutek. Po rozpadu Kytice našlo divadlo své místo v Přívozské ulici v bývalém Katolickém domě již jako profesionální scéna. A právě 1. prosince 1945 tam zahájilo svou činnost Divadlo mladých. Název Divadlo Petra Bezruče používá od prosince 1955.
Od té doby se divadlo stěhovalo a měnilo svůj název ještě několikrát. Putovalo do Domu kultury pracujících Ostravy (dnes Dům kultury města Ostravy) a v roce 1990 se přestěhovalo do svého současného sídla. Jmenovalo se také Činohra Petra Bezruče, v roce 1991 se divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Divadlo Petra Bezruče.
