Už od nedělní noci se trousily "zaručené zprávy" o jeho účasti na tradičních karlovarských narozeninách jeho tuzemského kolegy Jiřího Macháčka, které se prý protáhly do časných ranních hodin. Na tiskovku o jedenácté ráno nicméně dorazil čiperný, čilý a svěží. A i já, který jsem z něj do kolen nikdy nijak zvlášť nešel (možná Gattaca a Na dotek), jsem musel ocenit, že charisma rozhodně má.
Charisma bylo taky to hlavní, co na zmíněné tiskovce předvedl.Jistě, festivalové otázky nebývají nejoriginálnější, milý Jude si ale z odpovědí upletl sám na sebe síť, ztrácel se v nich, opouštěl nakousnuté věty a začínal odznova. Na druhou stranu nikdy nezapomněl otázku, nebo dokonce jejich diptych. Vtipkoval, někdejší i současné spolupracovníky chválil, o nikom neřekl nic špatného, zkrátka dokonalý gentleman.
Po skončení mezi kolegy padala srovnání s loňským Malkovichem nebo rovněž nedávným Robertem de Niro, ze kterých Jude Law vycházel vítězně. Jistě, od herců jeden nečeká, že budou světlo světa. A nedá se od nich čekat ani to, že na stokrát položenou otázku odpoví pokaždé originálně. Jude Law nakonec opravdu vyhrál. Až se vás příště někdo zeptá na něco, k čemu se neumíte vyjádřit, podívejte se tomu člověku do očí, hezky se usmějte, hýbejte pusou a budete na svém.
