NEJ HITY: Ohořelé kalhoty s permoníky v uších

Naplnit tuhle myšlenku však bylo podstatně těžší. „Na všech demosnímcích, které jsme natočili, zněla tahle skladba tak nějak polovičatě. Nakonec jsme s ní ve studiu strávili čtrnáct dní – nepřetržité dva týdny aranžování a míchání! Došlo i na mlácení do kolejnic! Žádná jiná píseň nám nikdy nezabrala tolik času! Ale na výsledku je to znát – je to hodně vychytaná pecka,“ soudí její autor.

Až industriální zvuk snadno inspiroval Milana Špalka k textu o nelehkém životě v dolech. „Jasně jsem najednou viděl chlapy, jak hluboko pod zemí mlátí kladivy, až se jim z toho zjevují permoníci.“ Skupině Kabát se za desku, které dala název právě píseň Dole v dole, zjevily Ceny Anděl v kategorii Rockové album a Skupina roku, tou se stala i v anketě Český slavík, kterého navíc získala i za nejlepší český videoklip roku 2003. Skvělá reklama pro nadcházející turné pojmenované podle úspěšného alba. Za světel pyrotechnických efektů sice bylo 12. května 2004 zahájeno na brněnském výstavišti, ale skutečný křest ohněm se měl konat teprve v černé Ostravě.

„Měli jsme trochu strach, aby si Ostraváci nemysleli, že si z nich děláme prdel, takže premiérově jsme jim pecku Dole v dole naservírovali hned týden po vydání desky v rámci turné 2003. Po koncertě za námi přišel štajgr, abychom se vyfotili s jeho vnučkou – konečně se nám trochu ulevilo. Ale turné Dole v dole bylo přece jenom něco jiného: Teď jsme s sebou tahali důlní věže a kočovali s půlkou Ostravy po celé republice,“ popisuje své tehdejší pocity kytarista Kabátu Ota Váňa.

Obavy byly zbytečné, 15. května zaplnily fotbalový stadion na Bazalech tisíce fanoušků. Do začátku koncertu chybělo několik desítek minut. Na dveře šatny zaklepali její pravidelní obyvatelé – fotbalisté Baníku Ostrava se přišli zeptat skupiny Kabát, zda by mohli z pódia pozdravit publikum. Chtěli poděkovat svým příznivcům, že jim po dlouhých třiadvaceti letech dopomohli k získání mistrovského titulu.

Muzikanti souhlasili a nositelé modrobílých klubových barev předstoupili před dvacetitisícový dav. K noční obloze rázem vylétlo hlasité skandování: „Baník, pičo, Baník!“ Bylo to působivé, zejména na členy kapely. „Stáli jsme s Milanem v zákulisí a sledovali rozvášněné diváky,“ vzpomíná Ota Váňa. „Koukli jsme na sebe – tak tam teda nejdem!“ Přece šli. A začali hrát. Trvalo však dlouhé tři skladby, než ostravské publikum nahradilo oslavu domácího týmu prozpěvováním skladeb skupiny Kabát.

Leckdo tak nejspíš přehlédl pozoruhodný vizuální efekt, který během úvodní skladby předvedly dlouhé vlasy Milana Špalka. Přitom si baskytarista kapely Kabát pro větší upoutání divácké pozornosti pořídil pro toto turné zcela nové kožené šortky; údajně nechtěl, aby mu při produkci bylo přílišné horko. Věděl, že titulní skladba bude patřičně zahřívána gejzíry ohňů, ještě před začátkem show byl upozorněn pyrotechnikem, aby se nelekl mohutné detonace, která se ozve po zpěvákově výkřiku: „Pochodem – vchod!“

Souhlasně přikývl, tohle už probírali několikrát – není přece žádný blbec! Konečně byl koncert odstartován. Milan Špalek špacíroval po obrovském pódiu, až se zastavil u jeho okraje. Pod ním na něj zuřivě gestikuloval hlavní pyrotechnik. „Myslel jsem si, že mi mává – tak jsem mu odpověděl pohozením hlavy a současně k publiku zařval: ‚Pochodem – vchod!‘ V ten okamžik třeskla dělová rána a pod nohama mi vyšlehnul oheň! Tlaková vlna mi vztyčila vlasy do pozoru a vzápětí jsem zjistil, že mé šortky postrádají rozkrok a nohy ochlupení – byl jsem depilovaný až na ptáka! A pálilo to jak čert. Ale nejhorší bylo, že to byla první pecka a já takhle musel přečkat celý koncert!“

Dodnes má doma své propálené šortky schované. Respektive to, co z nich zbylo. Jen mu málokdo věří, že to někdy byly kalhoty. Tím méně že je měl při křtu ohněm na sobě...