Návrat Jarmily Novotné a jubileum Soni Červené v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Jarmila Novotná a Soňa Červená mají společného více, než by se na první pohled zdálo. Obě v bouřlivých turbulencích společenského, politického i uměleckého vývoje 20. století udělaly světovou kariéru, a to nejen v opeře, ale i ve filmu, v rozhlase, v televizi, Soňa Červená také v činohře. Obě se zasloužily o prosazování české hudby i českých zájmů v zahraničí. A oběma se po návratu do své vlasti ne snadno a ne samozřejmě dostávalo uznání doma.

Jarmila Novotná – baronka nebo královna?

Jarmila Novotná sice získala v roce 1991 od prezidenta Václava Havla řád Tomáše G. Masaryka, jenže pozvání obdržela do New Yorku pouhé tři dny před ceremoniálem a slavnostní převzetí stihnout nemohla. Brzy na to, v roce 1994, zemřela, takže se péče o její odkaz a navrácení do povědomí veřejnosti v době, kdy se mohla do své vlasti konečně bez problémů vracet a nebyla komplikovaně využívaným nástrojem komunistické represe i propagandy, ujímali jiní.

V posledních letech pečuje o odkaz Jarmily Novotné a rodu Daubků Ivana Leidlová. Jako spolumajitelka zámeckého areálu v Litni nedaleko Karlštejna, kde Novotná se svým manželem Jiřím Daubkem žila, Leidlová citlivě a systematicky revitalizuje celý zničený komplex s cílem vytvořit ze zámku veřejný kulturní prostor. Úkol je to nesnadný, zvláště pro neziskovou organizaci Zámek Liteň, kterou založila. Vzorový velkostatek českého království a kulturní centrum, kde také pobývala generace umělců spojená s budováním Národního divadla, totiž v 90. letech skončil jako zpustošená ruina, poznamenaný pohromami druhé světové války, komunistickou devastací i postkomunistickou epizodou, kdy se například ztratil první návrh Ženíškovy opony pro Národní divadlo.

Unikátní výstava poprvé v Česku

Na podporu svého záměru v roce 2012 Ivana Leidlová založila festival, jehož součástí jsou nejen koncerty a workshopy pro mladé umělce. Z majetku newyorské Metropolitní opery se jí letos podařilo získat do České republiky vůbec poprvé kolekci šesti divadelních kostýmů Jarmily Novotné, které jsou až do konce roku k vidění na výstavě v Obecním domě. U nás jsou takto vystaveny i jako svědectvím doby, kdy si operní sólisté sami nechávali šít kostýmy pro své role. Úchvatná je zejména bohatě vyšívaná róba pro roli Violetty ze salónu Hany Podolské, v níž štíhlá a vysoká operní diva dobývala svět.

Jako Violetta v La Traviatě. Z knihy Pavel Kosatík: Baronka v opeře

Další oblastí aktivit neziskové společnosti Zámek Liteň je publikační činnost. Po loňské reedici pamětí Jarmily Novotné s názvem Byla jsem šťastná, které poprvé vyšly v roce 1991, a vydání Operního recitálu na CD, letošní festival vyvrcholil vydáním první monografie o Jarmile Novotné s názvem Baronka v opeře. Ivana Leidlové pro její zpracování oslovila novináře, scénáristu a spisovatele Pavla Kosatíka, kterému také financovala jeden a půl letý výzkum v archivech ve Spojených státech a po Evropě.

Pavel Kosatík je autorem řady monografií a dalších knih. V případě Jarmily Novotné se nabízel muzikologický pohled, Kosatík ovšem není muzikolog a i když tu a tam cituje z dobových kritik, nezvolil přístup založený na hodnocení pěveckého umění Novotné. Nešel ani cestou románového zpracování, jako se o to například v případě české pěvkyně Klementýny Kašové pokusil Jiří Bílý. Kosatík zvolil relativně čtivé vyprávění chronologicky řazených vybraných faktů v ose života Jarmily Novotné. Mohl se přitom opřít nejen o její paměti a archivy a sbírky u nás (Archiv Prezidenta republiky, Ministerstva zahraničních věcí, Sokola Královské Vinohrady, Masarykův ústav a další) a v zahraničí (zejména v Miláně, Kolíně nad Rýnem, mnoha institucí v Rakousku i Spojených státech), ale i o rozsáhlou osobní pozůstalost uloženou u syna Jarmily Novotné George Daubka. Je ovšem škoda, že více nevyužil svědectví pamětníků spojených s posledním dvacetiletím života Jarmily Novotné a nezamyslel se hlouběji nad fenoménem návratu osobností, které se prosadily v zahraničí, do života a povědomí lidí u nás na sklonku komunistické éry a v 90. letech. Z téměř čtyř set stran knihy se toto silné téma české národní identity prokmitne jen na poslední dvaceti stranách. Přitom právě v tom mohl být díky Kosatíkově zkušenosti s dalšími osobnostmi české poválečné éry jeden z důležitých přesahů osobnosti Jarmily Novotné.

Celkově Kosatík spíše konstatuje než komentuje, spíše popisuje než by hledal širší společenské, politické i umělecké kontexty nebo vymezení vůči subjektivnímu pohledu Novotné v jejích pamětech. V závěru knihy si sice klade tři otázky po zdroji silné vůle Novotné, ceně za úspěch a vlastenectví, ale těch otázek, které zůstávají nezodpovězeny, se při čtení vyrojí stovky. Otázkou je i samotný název knihy – Baronka v opeře. Jakkoli sňatkem s Jiřím Daubkem získala titul šlechtický baronky a v Americe se to líbilo, nepoužívala jej. V opeře to byla královna.

Kosatíkův přístup je ovšem pochopitelný potud, že jde teprve o první, základní monografii, která může pomoci prosadit do širšího povědomí osobnost, jakých nemáme zase tolik. V tom bylo úsilí Ivany Leidlové naplněné.

Soňa Červená dnes a na počátku operní kariéry

Každé setkání s ní je zážitkem – stále znovu a znovu můžeme žasnout nad jejím pozitivním vyzařováním a čerpat z něj energii. Soňa Červená díky své pověstné pevné vůli, moudrosti, profesionalitě, nebývalé šíři svého tvůrčího závěru, talentu a zkušenosti stále pokračuje v tvůrčích aktivitách. Ne ledajakých - svým významem výrazně obohacují na kulturní dění. K nim bude patřit i dnešní koncert v Hradci Králové. V proudu oslav jejího jubilea pro něj vybrala skladby, které jí jsou blízké a ve kterých i jako interpretka může uplatnit svůj osobitý smysl pro humor a umění přednesu. Koncertně zazní Martinů jazzový balet Kuchyňská revue - Soňa Červená s Královéhradeckou filharmonií nás provede historkou, ve které se Hrnec zamiluje do Kvedlačky tak intenzivně, až zapomene na svoji Pukličku a pořádek musí zjednávat Smeták. A na programu je i slavná Saint Saënsova programní satirická zoologická fantazie Karneval zvířat (mezi které Sain Saëns zařadil i klavíristy), kterou Soňa Červená obohatí o vtipné texty slavného německého karikaturisty, režiséra a herce Loriota.

Soňa Červená

Velký skok v čase k operním počátkům tehdy třicetileté Soni Červené nabízí nahrávka Figarovy svatby z roku 1954, ve které vytvořila roli Cherubína. Jde o rozhlasový snímek, který vznikl jako dokument k nastudování v tehdejším Tylově divadle pro nadcházející 200. výročí Mozartova narození ve které svůj moderní režijní přístup uplatnil Bohumil Hrdlička ve spolupráci se scénografem Josefem Svobodou. V kontextu dnešních debat, občas i vyhrocených sporů kolem tzv. historicky poučené interpretace je až překvapivě přijatelná, ale v mnohém inspirativní a nastavuje i ostré zrcadlo dnešní praxi v Národním divadle. Dirigent Robert Brock volí i velmi rychlá – nebo naopak velmi pomalá tempa, která orchestr Smetanova divadla hraje přesně, vylehčeně včetně dynamických rozdílů. Vzorová je především deklamace sólistů – zejména Marie Tauberové jako zvonivě subretní Zuzanky, Jaroslava Horáčka v roli energického Figara nebo právě Soni Červené jako chlapecky roztouženého Cherubína. Nahrávka je v českém překladu Rudolfa Vonáska a srozumitelnost textu, se kterým jde ruku v ruce formování výrazu od ironického špičkování po legatové fráze úvah, znovu nastoluje otázku oprávněnosti uvádění oper v originálech nebo v překladu. Jistě, z dnešního pohledu jsou prozpívanější recitativy, Jaroslava Vymazalová interpretuje Hraběnku s větším patosem a vibratem, než bývá dnes obvyklé, a Zdeněk Otava si jako Hrabě nedokáže tak docela poradit s koloraturami – nicméně celkově je toto nastudování Figarovy svatby svěžím dokladem vysoké úrovně opery Smetanovy divadla a ansámblu Národního divadla v polovině 50. let.

Chvála pospolitosti na Mezinárodním hudebním festivalu F. L. Věka

Vedle festivalových gigantů a koryfejů typu Pražského jara, Smetanovy Litomyšle, ale i Strun podzimu nebo Dvořákovy Prahy, tvoří právě takové festivaly mimo metropoli, jako je festival F. L. Věka, důležitou protiváhu. Má svůj význam zdaleka ne jen z hlediska uměleckého. Je nesen pospolitou iniciativou lidí ochotných a schopných obohacovat život menších měst, ba vesniček podhorského kraje pod Orlickými horami – Dobrušky, jehož rodák František Vladislav Hek skrze román Aloise Jiráska dal festivalu jméno, Opočna, Nového Města nad Metují i Deštného. Uměleckým garantem takové pohody a radosti v podobě koncertů významných umělců a mladých talentů je Pavel Svoboda, který tak své umění varhaníka rozhojňuje o schopnosti iniciativního organizátora. Už pátým rokem se mu daří nadchnout všechny kolem sebe natolik, že se okruh zájemců o koncerty utěšeně rozrůstá. Součástí festivalu je také ocenění osobností, které se zasloužily o kulturu regionu. A navíc daří se tímto způsobem zachraňovat místní památky – v tuto chvíli secesní varhany v Husově sboru v Dobrušce, které se po letech chátrání rozezní letos v listopadu.

Mezinárodní hudební festival F. L. Věka - Kateřina Kněžíková

Atmosféru úvodního koncertu v Deštném v Orlických horách navodil už příjezd, kdy se zpoza lesnatých kopců v odpoledním slunci proti modré obloze najednou uprostřed malebné vesničky doslova zjeví dvě věže kostela sv. Maří Magdalény stavitele Jana Blažeje Santiniho, který se proslavil geometricky odvážně koncipovanými stavbami a citem pro jejich umístění v krajině. K takovému prostoru se hodil koncert sestavený ze skladeb Antonia Vivaldiho, Georga Friedricha Händela a Wolfganga Amadea Mozarta. Ani sopranistka Kateřina Kněžíková, ani komorní orchestr Barocco sempre giovane nic nepodcenili: hned při úvodní Vivaldiho Sinfonii C dur „přeskočila jiskra“, kterou pak Kateřina Kněžíková umocnila svým zaobleným měkce znějícím sopránem s odstíněním afektů bolestného zoufalství, vášnivé zloby i rozjásané radosti. Takové propojení radosti z hudby a genia loci by jistě nadchlo i Santiniho.

Inspirace na dny příští

Soňa Červená – koncert Filharmonie Hradec Králové - abonentní řada ČERVENÁ

Bohuslav Martinů: Ronda pro hoboj, klarinet, fagot, trubku, klavír a dvoje housle H 200,

Kuchyňská revue, jazzový balet o 1 dějství H 161, Camille Saint-Saëns: Karneval zvířat, velká zoologická fantazie. Soňa Červená umělecký přednes, Karel Košárek klavír, Jana Turková klavír, Filharmonie Hradec Králové, Pavel Šnajdr dirigent. Hradec Králové, Sál FHK Úterý 22.9.2015 19:30 hod.