Nebyla těsná vítězství. Letošní Ceny divadelní kritiky ovládl Tomáš Dianiška

Ankety, kterou tradičně vyhlašuje časopis Svět a divadlo, se tentokrát zúčastnilo 82 kritiků a publicistů, což je v posledních letech víceméně ustálený počet. Vítězná inscenace vznikla v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a představitel hlavní role Jakub Burýšek získal ocenění jako talent roku. Text zvítězil i v kategorii nejlepší česká hra a za titulní roli v Dianiškově dalším dramatu, Bezruký Frantík, které napsal s Igorem Orozovičem, byl oceněn Jakub Albrecht (nejlepší mužský herecký výkon). Inscenaci uvedlo Divadlo pod Palmovkou a pod režií F. X. Kalba se skrývá uskupení divadelníků, jež vzniklo během Dianiškova angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy.

Hra Transky, body, vteřiny, pro kterou hlasovalo třináct kritiků, se vrací k osudu atletky Zdeny Koubkové. Ta se narodila v Paskově u Ostravy s vadou genitálií, její pohlaví nebylo úplně jasné, ale rodiče jí určili ženskou roli. Byla mužem a do svých 22 let žila v nesprávném těle. Dospívala ve třicátých letech, kdy téma transsexuality bylo tabu, ovšem tělesné dispozice jí umožnily stát se světovou rekordmankou v atletice. Pochybnosti o jejím pohlaví sílily a Koubková nakonec z atletického prostředí odešla, její rekordy byly anulované a v roce 1936 podstoupila operaci a od té doby žila jako Zdeněk Koubek.

Autorská režie bývá nesnadnou disciplínou, ale Dianiškovi se zde velmi zadařilo. Nešlo mu o reálnou rekonstrukci životních osudů, jeho hra je také napsaná jako zvláštní kabaret politicky i společensky zasazený do předválečného Československa. Dianiškovo groteskní vidění světa, schopnost kumulovat bizarní detaily a originální nápady inscenaci posunuly do polohy temné zprávy o intoleranci a fyzickém a psychickém násilí, kterému se ve špatné době daří. Nechyběl ani humor, někdy až cimrmanovský; pro autora typické pohrávání si s klišé zde dobře fungovalo, se Zdenou třeba běhá malý Zátopek a nikdo mu nestačí. Výhrou inscenace je i Jakub Burýšek v roli Zdeny – Zdeňka, který obsáhl androgynní křehkost, zranitelnost i labilitu postavy.

Za ostravskou inscenací s devíti hlasy skončila Kytice dua SKUTR v Národním divadle (ta ovšem i díky Jakubu Kopeckému zvítězila v kategorii scénografie) a Machiavelliho Vladař Anežky Klimešové a Petra Erbese (8 hlasů). V první šestici figurují ještě Don Quijote z Provázku Jana Mikuláška, Burnout aneb Vyhoř! Jana Friče z Rubínu a Dočekalova inscenace Kushnerových Andělů v Americe v Městských divadlech pražských (všichni po sedmi hlasech). Lze říct, že na předních místech v inscenacích převažuje autorské divadlo, dostala se tam i jedna opera – Radokovy Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas v ND Brno – a loutky zastoupila kouzelná inscenace Naivního divadla Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!.

Městská divadla pražská měla také pěkné počinky, především se stala divadlem roku, což je velký skok, vzhledem k tomu, že nové vedení, Michal Dočekal a Daniel Přibyl, do divadla přišlo na podzim roku 2018. Jak vidno, divadlo restartovali účinně. V anketě se objevilo pár inscenací vzešlých z nové dramaturgie divadla a Edita Stárková získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu Davida Bowieho Lazarus. Roli Dívky vytvořila v režii Mariána Amslera. V této kategorii se o druhé a třetí místo dělila členka souboru MDP Radka Fidlerová, a to za trojroli královny Markéty Rakouské, Franze Grillparzera a Paltrama Vatza v Hábově inscenaci Sláva a pád krále Otakara. Stejný počet bodů dali kritici Tereze Dočkalové za Mefista ve Faustovi na Palmovce (režie Jan Klata).

V letošním ročníku vesměs nebyla těsná vítězství, vždy šlo o rozdíl více bodů a ze zahraničních inscenací zvítězila Pařízkova Sláva a pád krále Otakara z vídeňského Volkstheatru. Kompletní výsledky s tím, kdo a jak hlasoval, jsou k dispozici v čísle 1/2020 Světa a divadla, které právě vychází.