Světlo proniká tmouDobu, kdy byly neony výrazem moderní pulzující doby, prezentují na výstavě i dva filmy z 20. a 30. let minulého století, v nichž jsou osvětlené ulice Prahy ústředním tématem (Praha v záři světel od Svatopluka Innemanna a Světlo proniká tmou od Františka Piláta a Otakara Vávry). |
Svítící neony mají jméno podle vzácného plynu, jehož stlačením světlo vzniká. Ve velkém se začaly vyrábět po první světové válce.
Neony a světelné reklamy jsou nepřehlédnutelnou a samozřejmou součástí koloritu nočních měst, první neony se objevily skoro před sto lety. Výstava v časovém průřezu poukazuje na proměnu ve vnímání a ve významu neonových světel od poetického přes propagandistický účel až k pocitu nostalgie. Napříč celým stoletím vedle sebe staví volné umění, design a svět reklamy.
Věnuje se především samostatným světelným reklamám s popisy jejich technických a výtvarných možností. Zmiňuje otázky dobové ideologie, strategie oslovení zákazníka a teorie významných osobností první republiky z oblasti osvětlovací techniky, strategie reklamy a uměleckého ztvárnění, jakými byli Josef Veselý, Miloslav Prokop a Zdeněk Pešánek.
Odlesky slávy
Velký rozmach světelných reklam po druhé světové válce zásadně ovlivnil i oblast výtvarného umění. Na západě začínaly vznikat nové umělecké směry a s neonem jako výtvarným prostředkem pracovala řada umělců. V socialistickém Československu architektům a umělcům zadával stát zakázky na tvorbu neonů propagujících to nejběžnější zboží.
V současném českém umění se neon zbavuje svých předlistopadových asociací, zůstávají mu však odlesky původních významů, s nimiž pracují někteří umělci. Neon se tak objevuje nejen ve světě reklamy, ale stává se i uměleckým objektem. Výstava ukazuje práce třeba Jiřího Thýna, Jakuba Hoška, Jana Nálevky, Barbory Tobolové, Zuzany Kubíkové nebo Davida Březiny.
