Příběh bláznivé komedie se točí okolo vztahu stárnoucího právníka a blonďaté prodavačky v supermarketu. Jsou to sousedé přes jeden balkón a jejich aférka vyjde najevo ve chvíli, kdy je vyhlášena celostátní karanténa. Oba se svého vztahu vzdát nechtějí, ale ani jeden nemůže podle pravidel z bytu ven. Následuje žánrový mix humorných situací a vztahových gagů.
  |
Režisér Enrico Vanzina (Pod žhavým sluncem, Rošťák detektivem) chtěl film podle svých slov divákům představit jako humornou naději v nelehkých časech. Koronavirus od propuknutí pandemie v zemi zabil více než 36 tisíc lidí. Proto někteří Vanzinu obviňují z toho, že se snaží vydělat na smrti a lidském neštěstí.
Lidé své pobouření ventilují i na sociálních sítích. „V časech, kdy všichni potřebujeme útěchu a krásu, tahle věc působí neuvěřitelně nechutně,“ napsal jeden z nich.
Nadšení nejsou ani filmoví kritici. „Ten film je mizerně natočený. To i s přihlédnutím k faktu, že tento žánr obecně nemá vysoké standardy,“ napsal kritik magazínu Screen International Gabriele Niola. „Není to ani vtipné,“ dodal.
Lockdown po italsku údajně obsahuje asi dva vážné momenty, kdy se postavy zamyslí nad celou tragédií. Film měl původně obsahovat vtipy i na to, jak se vláda (ne)vypořádala s koronavirem, ale ty byly z konečné verze odstraněny.
Komedie spadá do žánru takzvané screwball comedy. Ten vznikl v Americe a v Itálii se stal později populárním v padesátých a šedesátých letech.Vyznačuje se přestřeleným a satirickým pojetím ústředního milostného vztahu. Produkční společnost Medusa Films, jež za snímkem stojí, vlastní bývalý italský premiér Silvio Berlusconi.
