Není náhodou, že kurátorem výstavy je Tomáš Prokůpek, jeden z našich nejvýznamnějších znalců a historiků komiksu. Ondřej Sekora totiž patří k českým průkopníkům tohoto literárně-výtvarného žánru. Prokůpek je také autorem velké monografie, která k Sekorovu výročí a jako doprovodný artefakt výstavy vyšla. Nese stejný název: Mravenčí a jiné práce.
Sběratel brouků
Ondřeje Sekoru si nelze odmyslet od jeho nejpopulárnější postavičky Ferdy Mravence. Dětmi milovaného a některými dospělými pro svoji činorodost až budovatelského kalibru (zejména v poúnorových seriálech a knihách) vysmívaného. Ferda je samozřejmě také středobodem výstavy.
Najdeme na ní nejen originály i faksimile kreseb jeho příběhů, ale třeba také titulní stránky desítek překladů knih o něm do nejrůznějších, často i poměrně bizarních jazyků. Zajímavý je panel ukazující v „nadživotní velikosti“, jak se rodila z kresby běžného hmyzího jedince polidštěná mravenčí postavička. Ferdův průnik mimo kreslené seriály a knihy ukazují exempláře starých gramofonových desek, loutek a scénických návrhů.
To, že Ondřej Sekora zasvětil podstatnou část své tvorby příběhům z hmyzí říše, má kořen v jeho fascinaci hmyzem už od dětství. Součástí výstavy jsou i ukázky z jeho sbírky motýlů a brouků, což sice není pohled pro každého, nicméně v kontextu výstavy mají skleněné „krabice“ plné domácího i exotického hmyzu (který Sekora nelovil, nýbrž kupoval) svoji vypovídací hodnotu: svoji sbírku totiž nebudoval na principu entomologickém, nýbrž čistě výtvarném, tedy estetickém.
Doplňkem k hlavní „mravenčí“ linii výstavy jsou i kontaktní prvky pro děti. Například fotokoutek, ve kterém se mohou malí návštěvníci převléknout za některé sekorovské postavičky, stolky, na kterých si mohou vyzkoušet něco nakreslit, vystřihnout nebo napsat na psacím stroji (pro malé děti je takový interaktivní exponát skutečně z jiného vesmíru), nebo pracovní list, na který si v průběhu výstavy mohou postupně natisknout pomocí razítek jednotlivá okénka souvislého komiksového příběhu o Ferdovi Mravenci. To, že tvůrci mysleli touto formou na malé návštěvníky, je obzvlášť chvályhodné.
Fanoušek ragby
Z „mimomravenčích“ prací samozřejmě neopomněl autor výstavy Sekorovu činnost novináře, zaměřeného zejména na sport, a autora novinových ilustrací, karikatur a kreslených vtipů. Připomenuta je i Sekorova zásluha na popularizaci ragby, které sice nehrál, byl však jeho sudím a trenérem a přeložil do češtiny pravidla. Sekorovo poválečné komunistické angažmá je víceméně pietně poněkud potlačeno.
Tvůrci výstavy naopak připomněli Sekorovu úlohu v počátcích televizního vysílání, kdy působil jako kreslíř přímo ve studiu a jeho kreslení bylo naživo vysíláno – z těchto pořadů jsou k dispozici pouze fotografie. Filmová ukázka Sekorova brilantního kreslení před kamerou je poněkud mladší, z doby, kdy už se pořady předtáčely. Sekorova ostře řezaná tvář a vlasy na ježka působí na fotografiích velmi přísně. O to mileji působí v oněch několika minutách záznamu. Děti jej musely milovat.
