Mnozí recenzenti aktuálního coenovského snímku se tváří, že Dave byl jakousi obskurní postavičkou odsouzenou k tlení na smetišti dějin. Většina z nich o něm zřejmě nikdy neslyšela. Kdybychom se však zeptali Joan Baezové, Donovana či jiných postav folkového hnutí, všichni by nás poučili o tomtéž: že Dave Van Ronk byl dobrou duší bohémské čtvrti Greenwich Village, vstřícným hostitelem a trpělivým mentorem, bez kterého by to měli všichni začínající přivandrovalci s kytarou (v čele s mladičkým Bobbym Dylanem) ve velkoměstě dost těžké.
Irčan s plnovousem a jeho unavené blues
Bývalý mariňák s impozantním plnovousem, jenž z něj už v pětadvaceti dělal starého chlapa, natočil přes dvacet elpíček. Jedno se jmenovalo Inside Dave Van Ronk – odtud název nového filmu. Výtečný instrumentalista spojoval nastupující generaci angažovaných písničkářů s náročnějšími styly předchozích dekád. Skvěle uměl ragtime, a když svým unaveným hlasem zpíval nějaké to předválečné blues, měli jste pocit, že slyšíte černocha z mississippské hráze, i když to byl jen bílý Irčan z Brooklynu.
Oscar Isaac v hlavní toli filmu bratří Coenů V nitru Llewyna Davise.
Na závěr LP desky Just Dave Van Ronk z roku 1964 si přichystal své parádní číslo: baladu The House Of The Rising Sun. Přišel však s křížkem po funuse. Předešel ho žák Dylan i britská rocková kapela Animals, jejíž ikonická verze Domu U Vycházejícího slunce spatřila světlo světa jen pár měsíců před zmíněným Ronkovým albem. Co bylo Daveovi platné, že písničku v New Yorku proslavil právě on. Poté, co mu ji vyfoukli, musel se jí na koncertech vzdát. Každý myslel, že se snaží napodobovat mladší kolegy…
