Obdivovatelé humoristické a satirické ilustrace mohli v Museu de Arte Moderna v městě Sintra, vzdáleném od portugalského hlavního města půl hodiny vlakem, zhlédnout výstavu World Press Cartoon 2009. Letošní ročník byl již pátý a přinesl ilustrace z 273 světových periodik.
Jak říkají její kurátoři, fotožurnalistika nikdy nebyla tiskové ilustraci hrozbou, ale tyto dvě disciplíny vedle sebe žijí "v poklidném manželství". Fotografie si uzurpovala objektivní zpravodajskou hodnotu, zatímco si satirická ilustrace vyhranila prostor pro nadsazený komentář.
Kurátoři se spíše obávají, že existenci ilustraček ohrozí klesající prodejnost tištěných periodik, zrušení některých z nich a odklon čtenářů k zpravodajství na internetu. Byť má internet skvělý potenciál k produkci karikatur (více prostoru, možná animace) nemá vybudovanou takovou tradici a především si ještě nepřipravil dobrou pozici. Tu si stálou rubrikou vytyčily jen některé časopisy – jako New Yorker, který má na svém webu „obrázkový salónek“.
Mezinárodní pětičlenné porotě – složené z Portugalce, Kubánce, Poláka, Američana, Francouzsky – přišlo do soutěže 848 ilustrací od 428 autorů z 69 zemí. Do užšího výběru nakonec postoupilo 401 kreseb, přičemž někteří autoři v něm měli až tři práce s podmínkou, že v každé soutěžní kategorii se objeví jen jedna od jednoho autora.
Zaměření WPC je sice mezinárodní, ale ne tolik, jak by se mohlo zdát. Kromě toho, že jsou již tradičně početně zastoupeny hispánské země, se letos porota zaměřila hodně na tvůrce z Íránu, Číny, Srbska a Ukrajiny. Největší zastoupení si drží Brazílie: 34 ilustrátorů. Oproti tomu bašty západní karikatury – USA, Británie – reprezentují minimálním množstvím umělců (4 a 2). Vedle toho taková Francie, v jejíž reprezentaci chybí slavný časopis Charlie Hebdo, má menší zastoupení než Turecko. Zdá se, že si porota letos řekla, že obrátí svou pozornost více na východ.
Kresby soutěžily ve třech kategoriích; gag cartoon, caricature a editorial cartoon. Volně přeloženo: humoristická ilustrace, karikatura a politicko-satiristická ilustrace.
Výstava někdy působí dojmem, že některé práce byly do té či oné kategorie zařazeny omylem. V politicko-satiristické se například objevila kolumbijská karikatura Hugo Cháveze v podobě nachové gorily, která má místo vztyčeného ukazováku vysílač (venezuelský prezident má v rozhlase svůj pravidelný pořad).
Humoristická ilustrace
Do první kategorie patří všechna ta nadčasová zobrazení lidské hlouposti a trapnosti, zesměšňujících a místy i „hřejivých“ situací. Jako v jedné brazilské ilustračce, na níž malý klouček s ještě menším psíkem klečí v dešti u digitálních kláves a poslouchá hudbu, co z nástroje vyluzují dopadající kapky.
Škoda, že zrovna tahle kresba nic nevyhrála. V této kategorii se na prvním místě umístila brazilská „Punková ryba“, prostou linkou nakreslená ryba ověnčená čírem a piercingy v podobě háčků na ryby. Vtipné na první místo mi to tolik nepřišlo, to už mohla být oceněna jedna srbská práce zobrazující řadu tučnáků, jak stojí frontu před skleněnou třepací koulí se sněhulákem, který na ně zděšeně zírá. Její název zní "Globální oteplování".
Druhé místo obsadila maďarská kresba želvy, která má místo krunýře mozek, jenž se zbytkem těla dokonale splývá. Kresba je narozdíl od zbytku soutěžních prací fotorealistická.
Třetí místo získala lucemburská ilustračka dvou rozšklebených vojáků, jak nesou hadovitě stylizovaný kanón tanku. Práce je minimalistická, kromě zelené a také růžové na obličej tu není jiná barva, objekty nemají mnoho linek a kreslíř je navíc na některých místech přetáhl.
Jestliže první místo obsadil nápad – udělat z němého tvora punkáče věcmi představující jeho záhubu – druhé nápad spolu s precizním provedením, tak třetí místo obsadila především forma. Právě lucemburská kresba ukazuje sílu humoristické ilustrace – za pomocí minimálních výtvarných prostředků dosáhnout maxim humoru.
Karikatura: Nejčastěji Obama a Sarkozy
Druhá kategorie je plná osobností světové politiky s patřičně zdůrazněnými charakteristickými rysy. Dominují Obama, Sarkozy, Ahmadínežád, Mugabe, ale také Palinová a několik nejžádanějších fotbalistů. Opravdu nadsazená je brazilska karikatura Ronaldinha, na níž má fotbalista předkus několikanásobně větší než zbytek tváře a na konci culíku má elektrickou zástrčku. Na výstavě se objevilo i zobrazení papeže Benedikta XIV. coby vampirického nosáče.
Vítězem v této kategorii se stala portugalská karikatura Ahmadínežáda, jak sedí s pořádně orlím nosem na atomové pumě s houpacími nohami. Zde je důležité si uvědomit, že za vítězstvím stál asi doplňující prvek; není karikována jen postava či charakter, ale vůbec činy politikovy zakotvené v obecném povědomí.
Další místo zaujala španělská karikatura Sarkozyho, která francouzského prezidenta deformuje totálně: s přerůžovělou tváří a šišatou hlavou, šikmooký, ušatý až hanba, o frňáku ani nemluvě. Navíc zesměšňuje Sarkozyho snahu být viděn jako vůdce Evropy, karikovaný prezident palci obou rukou ukazuje na sebe jako na jedničku.
Třetí místo zaujala brazilská portrétní karikatura argentinského spisovatele Julio Cortázara, kterého z ní popravdě lze poznat leda tak podle cigarety a souvislého obočí. Karikovaný obličej je záměrně asymetrický, linie jsou až přeoblené a to hlavně na nepatřičných místech jako spánky. Obličej tak vyvolává dojem, jako by bujel a měnil svou podobu.
Sarkozy měl na výstavě mnohem lepší karikaturu než tu vítěznou. Francouzský Courrier International totiž postoupil do soutěže s ilustračkou Sarkozyho, kde je načančán, oblečen a situován jako Ludvík XIV. na svém nejslavnějším obraze od Rigauda. I levou nožku má stejně nakročenou! Místo královských erbovních lilií má na plášti ovšem hvězdy Evropské unie a v ústech známá, ale pozměněná slova: Evropa jsem já.
Politicko-satiristická ilustrace
Na rozdíl od předešlých dvou kategorií je ta poslední v čase zakotvená. Vztahuje se vždy k nějaké konkrétní medializované události.
První cenu obdržela dosti obyčejná mexická kresba „Na jedné lodi“. George Washington sedí s mrtvým Mexikáncem v potápějící se loďce, jak moc je tohle vtipné, odkazující, silné? Málo na to, aby to získalo v kategorii první cenu, méně ještě na to, aby dostalo Grand Prix, tedy cenu nejvyšší napříč všemi třemi kategoriemi.
Jistě, je zde skvělá kontradikce mezi vyfintěným Washingtonem a vyhnilou mrtvolou Mexičana, přičemž oba jsou na tom vlastně stejně, ale od nejvýše oceněné práce bych čekal víc.
Na druhé příčce se umístila holandská práce „Wall Street“, na níž socha svobody shlíží na Manhattan složený ne z mrakodrapů, ale z destiček hry domino. Ilustrace na třetím místě se týká krize: hladoví otrhanci stojí frontu na kontejner na červeném koberci.
Kreslíři si v této kategorii v uplynulém roce brali nejčastěji na paškál to, co média: finanční krizi, souboj Obamy s McCainem o prezidentské křeslo, případně odchod Bushe z téhož místa, rostoucí vliv Číny a olympijské hry v Pekingu, a překvapivě také hod botou iráckého novináře na George Bushe.
Hod botou jako téma
Hod botou se ve finálním výběru ilustrací vyskytuje mnohem více než například krátké boje mezi Ruskem a Gruzií o separatistické provincie. Světová média asi zaujal projev politického odporu vůči Bushovi a tomu, co pro lidi představoval, botou natolik jako vajíčkiáda ta česká.
Čínské uchopení olympijských her je zde často parafrázováno pomocí červeného panáčka, symbolu her v Pekingu. Na jedné ilustračce honí tento panáček s obuškem v ruce olympionika, na jiné předhazuje supí matka tohoto maskota hladovým Číňankům na vršku národního stadionu, který svým tvarem připomíná hnízdo a také se mu tak přezdívá.
Těžkooděnec s obuchem jako symbol porušování lidských práv se v souvislosti s karikováním Číny objevuje ve více pracích. Jistá španělská ilustračka spojila pekingskou olympiádu s konfliktem v Osetii: televizní divák, jehož obrazovku zaplňuje logo her, se obrací a dělá pšt na gruzínského a ruského vojáka, co se chystají navzájem se zabít. Všechny parafráze olympiády v Číně mají společné jedno: za maskou velkolepé podívané se skrývají vězni nedemokratického režimu. Soutěžní čínské kresby se pro změnu k olympiádě raději nevyjadřují.
Jistá historická událost si na výstavě vysloužila dvoje vyobrazení, ovšem pokaždé ve spojení s nedávnými událostmi. Pamatujete na slavnou fotografii amerických vojáků, jak vztyčují prapor na ostrově Ivo Jima? Na první ilustraci místo praporu vztyčují ropný vrt, na druhé tyč s nesplacenými úvěry.
Mnohé ilustrace odkazující na finanční krizi mají shodnou koncepci: viníky zde jsou Spojené státy anebo bývalý prezident Bush, případně američtí finančníci. Na ukrajinské kresbě tlačí anonymní kravaťáci světové měny v podobě mincí jako Sisyfos do kopce, před dolarem jeho tlačitel ovšem prchá.
Bush je karikován jako nezbedné dítě, co si hraje se světovým mírem nebo ekonomikou nebo jako přitroublý kovboj. Na jedné kresbě stojí na hromadě lebek a předává Obamovi koště.
Barack Obama se terčem satiry ilustrátorů stal pro svou přeceňovanou spasitelskou úlohu. Například na irské ilustraci řídí Obama vrak auta a na zadních sedadlech řvou tři děcka: Už tam budeme?! Na mušku si autoři brali i heslo jeho kampaně "Yes, we can": jako kandidát na prezidenta Obama řeční před davem a vyslovuje toto heslo, přičemž je u něj hvězdička s poznámkou nezaručující žádnou změnu nebo úspěšnost.
Česko-slovenské zastoupení
Českou republiku zastupovali pouze dva autoři – Jiří Koštýř s kresleným vtipem z prosincového Sorry - oběšený v bytě, z telefonu je slyšet: Zvedni to, vím, že tam jsi! - a Václav Teichmann s karikaturou Bushe jako čtyřrukého pistolníka, která se objevila v Hospodářských novinách.
Slovensko zastupovala jediná kresba Ľubomíra Kotrhy z humoristického časopisu Extra Roháč, na níž se mračí žolík s rukou plnou žolíků. Kdo ví? Třeba v příštím ročníku uvidíme kresby Vladimíra Jiránka z Lidových novin nebo Pavla Reissnera z Respektu, kteří v Sintře chyběli.
Pokud by se tak v příštím roce mělo stát, musela by česká tisková ilustrace karikovat a glosovat více zahraniční události a politiky a nebýt tak striktně zaměřena na domácí scénu.
