RECENZE: Extension. Na Letní Letné byl k vidění bagr i kabinet kuriozit

Cirque Inextremiste vystoupil na Letní Letné poprvé už před čtyřmi lety a přišel hned s několika originálními nápady. Soubor si pro svou akrobacii zvolil předměty denní potřeby, které jsou pro takovou činnost zdánlivě zcela nevhodné. V tomto případě šlo o propanbutanové lahve, které ještě „vypodložil“ ohoblovanými prkny. Tyto rekvizity pak posloužily pro famózní kreace, v nichž akrobaté udržovali rovnováhu takřka na milimetr přesně. Princip představení s názvem Extremité pak spočíval v tom, že dva zdraví mladíci přes hodinu nedělali nic jiného, než že se snažili „zlikvidovat“ svého handicapovaného kolegu. Opakovaně ho vystavovali nebezpečí, kladli mu překážky a vysmívali se mu.

Tento základ zůstal zachovaný i v novém projektu Extension, jen artista Rémi Lecocq zde kolečkové křeslo vyměnil za malý bagr. A s ním dokáže nejenom bravurně rejdit, ale také zákeřně útočit. Na tiskovce se smíchem uvedl, že nová inscenace Extension bude pomstou za to, co mu kolegové prováděli v té předchozí inscenaci. Úvod je docela drsný, kolegové Rémiho „zapasují“ do popelnice a odloží na prkno podepřené vysokou lahví, a ještě se do něj strefují kuličkami. On se však z prekérní situace hladce dostane a odskáče v popelnici do zákulisí, odkud po chvilce vyrazí s bagrem. A začnou se dít neuvěřitelné věci, drapák bagru funguje jako trestající ruka, která oba akrobaty dostává do šílených situací, jejich schopnost udržet „balanc“ je neuvěřitelná. Pohybují se na krkolomných konstrukcích z prken a propanbutanových lahví různých rozměrů, do kterých se bagr nemilosrdně naváží, oni však umí skvěle přeskakovat a předvádět všelijaké ekvilibristické kousky. Nakonec drapák popadne jedno z prken, na kterém jeho protivníci visí a roztáčí je do vysokých obrátek. Na závěr si ještě tito drsní hoši pozvou divačku z publika (nebo spolupracovnici?), s kterou rej na na prkně drženém lžící bagru zopakují.

RECENZE: Bestias na Letní Letné. Stejný let volnosti pro lidi i zvířata

Na Extension stejně jako na předchozí inscenaci je sympatická její nekorektnost i sebeironie. K předchozímu sdělení, že pro handicapované jsou nejhorší falešné ohledy a lítost, přidali ještě další– lidé jsou dobří a špatní bez ohledu na to, zda jsou zdraví, nebo ne. Přesto se ale už u druhého projektu nedostavil takový úžas jako před lety, opakování je prostě zrádná metoda a sebeoriginálnější princip má svoje limity.

Burleska ve zchátralém vetešnictví

Petit théâtre de geste tvoří klaunská dvojice Lauent Cabrol a Elsa De Witte – on je famózní žonglér a ekvilibrista, který by si nejraději stále hrál a vymýšlel hlouposti, ona je přísná žena, která svého praštěného partnera vede k pořádku, i když i ona má různé podivné libůstky. Posadí se ke starému šicímu stroji, odkud vše řídí a doslova tahá za nitky. A za ní je skladiště starých kostýmů, klobouků a dalšího haraburdí, které poslouží k různým gagům a klauniádám. A je tu i psík, malá chundelatá koule, která dává jasně najevo, co si myslí o pokynech svých pánů, je to brilantní herecký výkon, když se po několika etapách otráveně doplíží na sedátko.

Inscenace Betes de foire je ovšem také půvabný kabinet kuriozit, kde ožívají plechové strojky a proměňují se v akrobaty a tanečníky. Má zvláštní poetiku, v níž je i něco z omšelé burlesky a Grand-guignolu. Malé šapitó připomíná zchátralé vetešnictví, kde mohou ožít všelijaké sny a fantazie nebo i obyčejné věci. Svět, kde se stírá rozdíl mezi maskami, plechovými panáky a živými aktéry, panoptikum. Vždyť Elsa si před očima diváků navlékne podivné šaty s kapucí a v ten samý okamžik zmizí, neboť se promění v trdlující pár, který předvádí jakýsi rustikální dupák. Laurent dokáže divy s klobouky, s kterými pohazuje do rytmu cvakajících nůžek a šicího stroje, pak zase žongluje s míčky, jeho kreace vrcholí skoro v každém momentu. A co víc, je to také smutný klaun, když si pak cpe do úst čím dál víc pingpongových míčků, stává se skoro obludným živočichem, který připomíná obřího křečka a jeho tvář splývá s kašírovanými hlavami loutek.