Kdyby se vyhlašovala soutěž o nejkontaktnější kapelu současnosti, alespoň co se týče aktivity na sociálních sítích, dívky z Larkin Poe by s přehledem vyhrály. Za jejich úspěchem ve světě, který se odráží do reflexí jejich řadových alb i neustálého koncertování (samozřejmě za normálních, nepandemických okolností), je nejen samotná kvalita hudby, kterou provozují, ale právě i to, že neustále udržují kontakt se svým publikem prostřednictvím sociálních sítí.
Nemine týden, aby na Facebooku i YouTube nepřibyl jejich příspěvek. Jsou to natočené písničky (za poslední rok výhradně doma v Nashvillu, dříve to bylo na různých místech, na parkovištích u obchoďáků, v mobilních studiích nebo v jiných zajímavých interiérech), ale i promluvy k divákům a nahlédnutí do muzikantské kuchyně (brilantní slidekytaristka Megan například nepravidelně uveřejňuje lekce svého hráčského stylu). Protagonistky zaznamenávají i drobné radosti ze svého života (jedním z hitů je třeba tzv. unboxing video z chvíle, kdy Rebecca dostala novou kytaru, vybaluje ji z krabice a divák je přítomen její nelíčené radosti z vysněného nástroje).
A právě na sociálních sítích „odnepaměti“ vydávají Larkin Poe nejrůznější coververze, zpravidla naprosto skvělé. Tu a tam některé umisťovaly i pro osvěžení na nová alba, poslední řadové desky jsou ale plné zejména jejich vlastních písní. A po nosiči, který by naopak prezentoval jejich cit pro zpracování známých songů, se fanouškům stýskalo. Doba lockdownu se ukázala pro jeho přípravu jako ideální.
Přestože v minulosti dívky z Larkin Poe vybíraly videa z nejrůznějších žánrů, základními stylovými červenými nitěmi, které se táhly jejich nahrávkami, bylo blues a country, tedy žánry, se kterými začínaly. Na albu Kindred Spirits je ovšem jejich výběr vlastně netypický
Desku sice uvádí klasická píseň bluesmana Roberta Johnsona Hellhound On My Trail, ale pouze v krátkém fragmentu. Později už se protagonistky k blues v jeho klasické podobě nevrátí. A countryový rank obejdou zcela obloukem. Naopak verzi předloňského hitu svého vrstevníka Posta Malonea Take What You Want by čekal málokdo - tak aktuální píseň ještě ve svém „předělávkovém programu“ neměly.
Některé z uvedených „spřízněných duší“ celkem nepřekvapí. Je jasné, že muzikantky tohoto typu mají rády Neila Younga (z jeho Rockin’ In The Free World udělaly hodně introvertní baladu), The Allman Brothers (Ramblin’ Man) nebo Erika Claptona (krásná Bell Bottom Blues). Rozhodně ale zaujme, že mezi svoje hrdiny řadí i Lennyho Kravitze (Fly Away), Phila Collinse (In The Air Tonight) nebo Eltona Johna (Crocodile Rock). Kandidátem na nejkurióznější předělávku je pak vysloveně temná a psychedelická verze písničky (You’re The) Devil In Disguise z repertoáru Elvise Presleyho.
