Z vizuálního umělce Aj Wej-weje se stal filmař. Byť pracuje se záběry, které pro něj natáčejí jiní (už proto, že by se sám na dotyčná místa neměl šanci dostat). Loni uvedl jihlavský festival jeho snímek Coronation o dopadech epidemie na lidská práva v Číně. Nynější Ozvěny přinášejí českou premiéru jeho pohledu na protesty, které v roce 2019 otřásaly Hongkongem.
Odstartovaly kvůli návrhu zákona umožňujícího vydávání podezřelých osob z Hongkongu do kontinentální Číny. Přerostly pak v hnutí požadující zachování demokratických svobod, na které byli obyvatelé zvyklí před předáním Hongkongu z britské do čínské správy v roce 1997. Tehdejší dohoda hovořila o dalších padesáti letech principu „jedna země, dva systémy“, ten se však v poslední době začal výrazně vychylovat směrem k pekingskému modelu.
Zpočátku pokojné protesty se postupně vyvinuly v silové akce a násilné střety s policií, jejíž brutalita rovněž rostla, a došlo i k obětem na životech. Název Wej-wejova snímku osvětluje promluva jednoho z demonstrantů: policisté je prý mají za šváby. A oni je zase za psy.
České protestní hnutí z konce 80. let takovou rétoriku nepoužívalo, přesto se český divák nezbaví permanentního srovnávání s tehdejšími událostmi. V tom základním, tedy v protestu proti moci zaštítěné komunistickou ideologií, je podobnost velká. Ještě větší je však rozdíl v konkrétních poměrech. Češi zvítězili pravdou, láskou a holýma rukama – nad režimem, jehož hlavní opora už byla v troskách a jehož mnozí představitelé se těšili, až se zbaví odpovědnosti.
V Hongkongu stojí prodemokratičtí aktivisté proti režimu, který je v plné síle a míří ke světovládě. Proto, jak celkem přesvědčivě vysvětlují protagonisté dokumentu, se s pokojnými akcemi nevystačí. Jenomže pomůže síla? Film sugestivně zachycuje energii bojů, nasazení i obětavost účastníků, kteří však neodvratně směřují k porážce. Patrně dali světu výraznější zprávu, než kdyby to vzdali. Takže teď je řada na světě, který má ovšem jiné starosti (nebo se na ně rozhodně může vymlouvat).
Rozdělená společnost
Kontrapunktem k plamenně aktivistickému Wej-wejově snímku je dokument Hongkongské okamžiky, jejž natočil dokumentarista Zhou Bing. Ten se nemůže chlubit tak disidenstským životopisem jako Aj Wej-wej: než v Hongkongu založil vlastní produkční společnost, pracoval dvacet let jako režisér pro čínskou oficiální stanici CCTV. Jeho svědectví o stejném období, které zachycuje Šváb, má poněkud jiné zabarvení. A objektivně je nutno přiznat, že je to zabarvení pestřejší a informačně bohatší. I zde lze cítit sympatii k demokratickým aktivistům, autor však dává hlas i jiným a hledá alternativu k násilí.
V jeho snímku účinkuje sedm hlavních postav včetně příslušníka pořádkové policie (policisté mluví i ve Wej-wejově filmu, ale mají mnohem menší prostor) nebo majitelky bistra, která je vášnivou podporovatelkou Pekingu a policejního pořádku. V tomto snímku je pojmenován zřejmě zásadní problém Hongkongu, totiž že zdaleka ne všichni jeho obyvatelé zavrhují Čínu a touží po britské demokracii. Jako alternativu k násilným střetům pak snímek ukazuje místní volby, které se v onom období konaly a demokraté v nich dokázali přesvědčivě zvítězit v mezích zákona. Nejsou však nakonec jen bezmocnou stafáží?
Oba snímky vyvolávají řadu otázek včetně této: který z nich asi více vadí pekingské propagandě? Odpověď nemusí být tak jasná, jak se zdá.
ŠVÁB HONGKONGSKÉ OKAMŽIKY Režie: Zhou Bing Uvádějí Ozvěny Ji.hlavy |
