Neděle 31. května 2020svátek má Kamila 13 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Román, který se minul. Host nabízí i zábavnější počiny, než je Šalina do stanice touha

Kniha Šalina do stanice touha (2020). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kniha Šalina do stanice touha (2020). | foto: HOST

BRNO V brněnském Hostu vyšla próza, která prý do české literatury „vrací humor“. Napsala ji Iva Hadj Moussa, ročník 1979, jako svou prvotinu a dala jí název Šalina do stanice touha. Čtenáři zřejmě něco zásadního uniklo: Kdy ten humor z české literatury zmizel? A kam se, chudák, poděl?

Jeden si myslí, že tradice humoru v české literatuře frčí už nějaký ten pátek a že skvělým generátorem textové komiky jsou aktuálně třeba Irena Dousková, Emil Hakl, Ondřej Hübl, Petr Stančík nebo Michal Sýkora, ale pravda je zřejmě jinde.

Ona ta knížka vůbec trochu mate. Proč jsou po obálce rozházené piktogramy, které proslavila Kunderova Ptákovina? A ten název, který odkazuje ke slavnému poválečnému kusu Tennesseeho Williamse: To jako že v Šalině jde taky o fatální vztahový rozvrat, kde hlavní mužská postava (Mirek) je stejný primitivní tupec jako Kowalski a hlavní ženská postava (Sandra) stejně psychicky labilní kreatura jako Blanche? Možná přibližně, v základním psychologickém rozkresu, ale v nadstavbě, v jádře jde o něco jiného, o trochu víc. Ale nepředbíhejme…

Raskolnikov na Instagramu

Mirek a Sandra jsou Brňáci dneška – mají se tuze rádi a den co den se ládují všemožnými toxicitami, co jim doba vesele servíruje. Jsou zoufale jednorozměrní, trpní, zmatení. Ale taky drzí a sebevědomí, přesvědčeni o své vlastní výjimečnosti. Rádi by bohatství, rádi by slávu, rádi by obdiv, hlavně ve virtuálním světě, který jim zřejmě nahrazuje boha, ale nějak to pořád nejde. Mirek jde z kšeftu do kšeftu, a protože je nešika, navíc sekundárně negramotný, semílá ho čím dál rychleji spirála dluhů. Sandra sice maká v ženském magazínu, ale chytá ji kontinuálně fantas z toho, že na Instagramu jí dneska přiklepli zase jenom dvanáct srdíček.

Podobně povrchní je pak autorčina motivace, která má uvést do pohybu dějovou část příběhu – a spolu s ní zřejmě i ten avizovaný humor. Z nezávazného se najednou vyloupne brutální závaznost: Mirek a Sandra se totiž rozhodnou nejspíš nevědomky zkopírovat Dostojevského Raskolnikova ze Zločinu a trestu nebo Camusova Meursaulta ze Šťastné smrti. Když jim svět nedá to jejich zasloužené štěstí po dobrém, vezmou si ho po zlém – a rozhodnou se, že někoho odkráglují. Obětí se má stát úspěšný skladatel a klavírista Johannes, veltman a všestranný miláček fortuny…

Plazma v podkoží

Kniha má na tři stovky stránek a zhruba půlku příběhu sledujeme nemotornou a protivnou Sandru, už rafinovaně provdanou za Johannese, jak se mu snaží zatnout tipec. Vyzkouší pavouky, vyzkouší zrádné moře – ale smrt ne a ne přijít. Podobně jako ten humor. On to vlastně není humor; v místech, kdy se autorce podaří konečně vykřesat jiskru komiky, jde spíš o zlomyslnou ironii, sarkasmus. Tak třeba o Salmě Hayekové se v knize píše, že si „nechává do podkoží aplikovat plazmu z předkožky korejských novorozenců“. K těm nereflektovaným, infantilně zacykleným postavám se ale vlastně tohle hodí líp. Problém je, že čtenář nemá ani na chvíli chuť se s nimi identifikovat.

V poslední třetině knihy se věci naštěstí dají do pohybu: jednak se překvapivě zakroutí dějová linka, jednak se promění žánr. Už žádná mělká, pseudopsychologická próza, která chce bavit – ať v přízemních kulisách Brna, ať v kulisách velkého showbyznysu made in the USA –, ale série scén jako z filmového hororu. A pak finále: odvážná směs závěrečných tahů z Váchalova Krvavého románu smíchaných s absurdním dramatem, kde já je někdo úplně jiný. Je to nakonec docela chutné sousto, jenže k předcházejícím zastávkám příběhu nějak nepasuje. Takže kniha se nejen míjí s humorem, který by tak ráda vrátila do české literatury, ale navíc se rozpadá žánrově.

Naštěstí je to autorčina prvotina, třeba budou další kousky z její dílny lepší. Anebo ne. Naštěstí v Hostu vydávají z domácí beletrie většinou podstatně zábavnější počiny. A nemusejí se ani ohánět humorem hned na zadní straně obálky.

IVA HADJ MOUSSA: ŠALINA DO STANICE TOUHA

Host, Brno 2020, 296 stran

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Molekulární bioložka a genetička Soňa Peková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Xaver: Klobouk dolů před Klausem. V ČRo zůstávám, spory s ČT házím do jímky

Novinář Luboš Xaver Veselý | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Ve středu ho poslanci zvolili do Rady České televize. Přesto, že spolu s ním byli zvoleni i Hana Lipovská a Pavel...

Prezidentova nemoc. Neuropatie je tichá epidemie moderní doby, říká lékař

Radim Mazanec z Neuromuskulárního centra Neurologické kliniky ve Fakultní... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Brnění nohou, mravenčení, vrávoravá chůze, zakopávání a pády, ale i krutá bolest chodidel. To je hrubý výčet příznaků...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!