RECENZE: Všechny prachy světa. Peníze kazí nejen charakter, ale i celý film

Snímek pojednávající o únosu Gettyho vnuka vyvolal zvýšenou pozornost už několik měsíců před premiérou, když bylo oznámeno, že kvůli sexuálnímu skandálu z již natočeného filmu zmizí Kevin Spacey a nahradí jej Christopher Plummer.

Nebylo tehdy přesně zřejmé, jakého procenta záběrů se výměna týká ani jak významnou úlohu postava ve filmu zaujímá. Nyní je jasné, že tu nejvýznamnější. I když byl za ni tento týden Christopher Plummer nominován na Oscara „jen“ jako herec ve vedlejší úloze, je film Všechny prachy světa více než čímkoli jiným studií právě této postavy: chladného, vypočítavého a lakotného miliardáře, který by raději nechal svého vnuka zemřít, než by za něj zaplatil výkupné.

Christopher Plummer, který v roli nahradil Kevina Spaceyho.

Rozhořčený špion zasahuje

Budiž spravedlivě řečeno, že přinejmenším věkem se Christopher Plummer na roli Gettyho nehodí o nic méně než Kevin Spacey. Gettymu bylo v době únosu jeho vnuka osmdesát let. Plummerovi je nyní 88, Spaceymu ještě nebylo ani šedesát, aktuální obsazení je tedy z tohoto hlediska spíše přiměřenější.

RECENZE: Na konci světa. Dějištěm velké romance mohou být i britská vřesoviště

Jak tuto navýsost schematicky napsanou postavu pojal Spacey, si lze jen představovat. Plummer dává Gettymu nepřekvapivý náboj monstrózního a okázalého padoušství. Jej i všechny další představitele svým jemně odstíněným projevem zřetelně přehrává Michelle Williamsová v roli Gail Harrisové, miliardářovy bývalé snachy a matky uneseného Paula.

Právě Gail nese největší tíhu tragické situace, která nastala poté, co v červenci 1973 skupina maskovaných mužů v Římě naložila šestnáctiletého hocha do dodávky a odvezla jej na neznámé místo. Původní požadavek únosců zní 17 milionů dolarů, což je sice pro většinu lidí (včetně Gail) nedosažitelná suma, pro Paulova dědečka však v podstatě drobné. Přesto J. P. Getty odmítá zaplatit, zpočátku také proto, že mu jeho specialista na vyjednávání všeho druhu, někdejší špion Fletcher Chase (Mark Wahlberg) přinese mylnou informaci, že únos je pouze zinscenovaný. Ani když je později jasné, že situace je opravdu vážná, a požadované výkupné je dokonce podstatně sníženo, nehodlá zatvrzelý stařec povolit, a když snad, tak jen tak, aby to jemu samotnému přineslo také nějaký zisk. Nejde přitom jen o peníze, neboť, jak se pro jistotu explicitně dozvíme, za peníze si vždy snažíme koupit to, co nám v životě schází.

Od pronášení takových moudrých vět je ve filmu vyjednavač Fletcher, který se brzy stane nejbližším spojencem Gail. Po většinu času se nicméně ve snímku jen tak nevýrazně vyskytuje a poté nejspíš i sám sebe překvapí zanícenou charakterní promluvou ke svému zaměstnavateli. Mark Wahlberg si s touto postavou příliš neví rady a nelze se mu ani divit. Podivně nedotažených figur je ve filmu více, například italský čestný mizera zvaný Padesátka, který osobně pečuje o uneseného Paula.

Asi nejlépe se Ridleymu Scottovi na tomto snímku povedla evokace atmosféry 70. let, záběry z italských ulic tu působí takřka jako z Felliniho. Režisér Vetřelce také stále dokáže vybudovat a stupňovat napětí, i když k tomu někdy používá poněkud laciné prostředky a místy se dostává až na hranu nechtěné parodie. To platí zejména pro scénu (ke skutečnému příběhu přimyšlené) honičky v závěru filmu, v níž jako by italští policisté už jen čekali na příjezd zahraničních posil ze Saint-Tropez.

V úhrnu se z filmu divák mírně poučí o historii (jíž je ovšem děj pouze „inspirován“), zavzpomíná na všechny slavné literární a filmové skrblíky a nezbude mu než konstatovat, že nad rámec přímočaře vnucovaného klišé o tom, jak peníze kazí charakter a člověka stejně šťastným neučiní, se toho mnoho nedozvěděl.