Když se chce, všechno jde, je poučení, jež lze načerpat z mnoha a mnoha hollywoodských filmů. Víra přenáší hory, stačí jít za svým snem a tak dále a tak podobně. Není nic, co by dostatečně motivovaný člověk nedokázal. Na filmy s takovýmhle vyzněním se docela dobře dívá a mají asi i nějakou společenskou funkci – jistě je lepší, jsou-li lidé přesvědčeni, že má význam se o něco pokoušet. Kontakt s realitou života ale jednoho rychle přivede ke zjištění, že udělat všechno někdy prostě nestačí a že o úspěchu lidského snažení do značné míry rozhodují také síly mimo kontrolu sebemotivovanějšího člověka – slepá náhoda, přejícný či nepřejícný osud, úradek vyšší moci... A právě tuhle pravdu na vlastní kůži zakouší bezejmenný hrdina filmu J. C. Chandora Vše je ztraceno.
Robert Redford bojuje s živly ve filmu Vše je ztraceno
Chandor na poli celovečerního filmu debutoval před dvěma roky snímkem Margin Call, asi nejlepším z hraných děl, jež se snažila reflektovat finanční krizi. Z hovorů mezi "okvádrovanými chlapíky", řešícími situaci na trhu s deriváty (či co), se mu podařilo vytvořit srozumitelné, silné a univerzální drama, povznesené nad dobové afekty. Téma filmu Vše je ztraceno v mnohém nemohlo být jeho prvotině vzdálenější. Namísto hustě zalidněného světa prázdný oceán, namísto množství slov mlčení, prakticky vše v tom filmu artikulují nějaké skutky, které navíc nemají žádného lidského "adresáta". Odkaz k Hemingwayovu Starci a moři se nabízí, v něčem příbuzný je Chandorův film i fatalistickým povídkám Jacka Londona o hrdinech ztracených na bílých pláních severu.
Osamělý mořeplavec (Robert Redford) na volném moři někde poblíž Indonésie zažije havárii, jíž asi nemohl nijak zabránit. Jeho loď se srazí s kontejnerem, který vypadl z nákladní lodi. Hrdinovo plavidlo je vážně poškozené, on se je různými vynalézavými způsoby snaží opravit a doplout s ním do trasy obchodních lodí (přišel o komunikační zařízení a nemůže si zavolat o pomoc). Počasí mu ale nepřeje, přicházejí další a další útrapy a pohromy. Zdá se, že při vší hrdinově výdrži a odhodlání se plavec záchrany dočkat nemusí.
Hodně se v souvislosti s filmem píše o výkonu Roberta Redforda, herecké legendy, jíž by člověk přál velkolepý návrat. A hlavní představitel je ve Vše je ztraceno skutečně přesvědčivý, naplňuje požadavky role, která po něm nechtěla žádné psychologicky odstíněné herectví, ale výkon i ve smyslu sportovním. A Redford ho skutečně podává, během natáčení jistě dostal do těla, a tělo se obdivuhodně drží, zároveň přitom ve filmu výrazně "hraje" i jeho časem získaná křehkost, zjevná omezení.
Víc než jen příběh o přežití
Chandorova režie je v první části filmu velice věcná, soustředěná na praktickou stránku. Kamera Franka G. DeMarka a Petera Zuccariniho se drží blízko protagonisty, nesnaží se ilustrovat metaforickou povahu příběhu žádnými okázalými "odskoky", obrazy jedince ztraceného uprostřed nezměrného živlu. Přehledným způsobem je ukázáno nějaké dění a způsob, jímž na ně hrdina chce reagovat. V situaci, kdy si není možné vypomoci žádnou vysvětlující promluvou, to není zrovna jednoduchý úkol. S tím, jak se překážky, jež stojí před hrdinou, stávají obtížněji překonatelnými a prostor pro jeho iniciativu se zmenšuje, ale autoři od té původní syrovosti ustupují – nikoli ku prospěchu věci. Pro krajní stavy hrdinova ducha nalézají značně konvenční vyjádření – třeba značně návodnou hudbu Alexe Eberta.
Vše je ztracenoUSA 2013 |
Ambicí autorů zjevně bylo natočit něco víc než prostý příběh boje o přežití. Nenápadně do něj dostat i vnitřní drama hlavní postavy. Na úplném začátku zazní slova dopisu na rozloučenou, který hrdina napsal – jsou dost kajícná, omlouvá se v nich blízkým za to, že se jich stranil, že dopustil, aby ho možná zkáza dostihla v naprosté izolaci. Mořeplavcův heroický boj s osudem se tak dá chápat jako projev snahy dostat se z pasti, již si hrdina sám připravil, útěk ze samoty. Parametry situace, v níž se příběh filmu odehrává, ale tento druh témat umožňují jen těžko vyjevit– hrozí, že se tak stane způsobem buď těžko postřehnutelným, nebo naopak příliš polopatickým. Ještě výrazněji se ten limit stane zřetelným v závěrečné scéně, zbytečně doslovné, jež ale zároveň staví pesimistický titul filmu do nového světla. Možná vše musí být ztraceno proto, aby mohlo začít něco nového.
