13. května 2019 15:30 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Svět knihy jel letos maximum. Knižní festival znovu vyrostl a předvedl i nobelisty

Nobelisté Herta Müllerová a Mario Vargas Llosa debatovali v rámci veletrhu Svět... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nobelisté Herta Müllerová a Mario Vargas Llosa debatovali v rámci veletrhu Svět... | foto: ČTK

PRAHA Letošní ročník knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy se mohutně nadechl. Loni bylo na programu nějakých šest set pořadů, letos o stovku víc. Co nebylo uvnitř, našlo místo venku. Jako host se pak představilo hned sedm zemí Latinské Ameriky.

Hispánský živel se přihlásil o slovo už během čtvrtečního zahájení, kdy hlavní pódium rozvibrovaly prudké a halasné bubenické kreace. O Argentině, Brazílii, Chile, Mexiku & spol. pak bylo slyšet vydatně během celých čtyř dní.

Mario Vargas Llosa.
Osobně v Praze. Jak Hertě Müllerové, tak Vargasu Llosovi vyjdou u příležitosti...

A vystoupili nejen ti, kdo byli na programu: pár dní před veletrhem potvrdil účast ten, který loni nakonec odmítl, devadesátiletý Alejandro Jodorowsky, výjimečný hráč fantazijních, vizionářských zápasů na poli literatury, komiksu a filmu. Autor, který po dechberoucí čtvrteční přednášce dobíjel síly na plastové sesli vynesené do srdce Stromovky: on s moudrou hlavou skloněnou, jeho žena s rukou v hřívě jeho stříbrných vlasů.

Pozornost si vysloužili samozřejmě v první řadě nobelisti: křehká, jemně modelovaná Herta Müllerová, která sice nesnáší záři reflektorů a dotěrné novinářské vyzvědače, ale když nakonec kývne, pak to stojí za to: po otázce vteřiny mlčení, protože odpověď nelze střelit od boku, jak se namane, odpověď je třeba odpovědně promyslet, náležitě zvážit, dát jedinou možnou. A Mario Vargas Llosa? Třiaosmdesátník, který je v Česku doma víc než půlstoletí, si slávu zřetelně užíval, koupal se ve vlnách zájmu, čerpal sílu právě z toho zdroje, který by Müllerová nejraději chytla pod krkem.

Mezi jedním a druhým pólem pak oscilovalo počasí: čtvrtek i pátek návštěvníkům přály, levé křídlo, které je už více než dekádu provizorní, stanové, vzalo ovšem za své během sobotního odpoledne, kdy prudký lijavec obratem proměnil polovinu výstaviště v učiněné brouzdaliště. Co s tím napřesrok? Rekonstrukce, výpad směr Letňany?

Vombat na Šibuji

Letošní Svět knihy narazil na svoje hranice. Maximum hostů, maximum pořadů,maximum návštěvníků, maximum mediální slávy. Maximální pestrost: básník vedle knihovnice, komiksář po boku filozofa, literární teoretik u stolu s nakladatelkou knížek pro děti a mládež.

Dál už to nejde. Radovan Auer a Guillaume Basset, šéf podniku a jeho dvorní dramaturg, dokázali, že knižní veletrh a literární festival mají enormní, evropský potenciál, že je lze rozhýbat, oživit, návštěvnicky zatraktivnit – a to nikoli na úkor kvality: žádné buřty s cibulí, pivo za hubičku, kafe zdarma. Kvantita jde ruku v ruce s kvalitou. A to nejen pokud se jedná o hosty, za zmínku stojí i domácí. Třeba Anna Cima, která na Světě knihy dotáhla do finále pěkný hattrick: poté, co v dubnu získala ocenění Magnesia Litera za objev roku, uspěla s románem Probudím se na Šibuji jednak ve dvaatřicátém ročníku Ceny Jiřího Ortena, jednak v Ceně Česká kniha. Japonsko Česku prostě sluší – minimálně v literatuře. A dál?

Pokud loni hrál první housle komiks, pak letos měla navrch literatura pro děti a mládež. Třeba z produkce Baobabu. Průvodce po Irsku (To je Irsko) a San Francisku (To je San Francisco) z dílny legendárního Miroslava Šaška prodloužila po svém Tereza Říčanová – její bedekr zacílil na euroasijskou metropoli Istanbul (To je Istanbul). Anebo Mladá fronta, pro niž připravila dvojice Eva Papoušková a Galina Miklínová pokračování příběhu vombata Jirky, původně bázlivého, ale nakonec hrdinsky profilovaného reprezentanta nadřádu vačnatců; tentokrát pod hlavičkou Vombat Jirka je statečný. Anebo Meander. Cirkusová sestava na cestě vlakem do Zlína? No přece Jaroslav Kovanda plus Nikola Hoření v titulu Cirkus Bruno. Jezevec Chrujda Petra Stančíka a Lucie Dvořákové pošesté? Tentokrát na téma, jak hlavní hrdina s domicilem v lese Habřinci „ostrouhal křen“. Anebo historie „tří trochu praštěných babek“, kterou zapsala Marka Míková (Babky).

Bylo to skvělé

A ohlasy? Jak se na letošním Světě knihy líbilo různým účastníkům literárního provozu z domova i ze zahraničí?

Maďarská bohemistka a překladatelka Flóra Peťovská má jasno: „Magnifique!“ Spisovatelka Kateřina Tučková: „Co se mi na Světě knihy líbí? K nejrůznějším tématům tu zaznívají výrazné hlasy intelektuálů z celého světa – a čeští autoři i čtenáři s nimi mohou poměřovat každoročně svou zkušenost a názory.“ Miroslav Balaštík z brněnského nakladatelství Host: „Z hlediska programu a účasti zahraničních i českých spisovatelů asi vůbec nejlepší ročník, jaký si pamatuju. A zřejmě i jeden z nejnavštěvovanějších. Myslím, že to odráží rostoucí sebevědomí naší literatury i čtenářů.“ Tomasz Zaród z polského nakladatelství Książkowe Klimaty: „Bylo to skvělé. Pro mě, jako vydavatele české literatury v Polsku, nesmírně užitečná věc.“

Právě Polsko bude hlavní hostující zemí napřesrok. A na výměnu pojede Česká republika koncem května 2020 na veletrh do Varšavy. Zatímco polská strana si českou literaturu vyloženě hýčká, o čemž svědčí zhruba tři desítky překladových knih ročně, Češi mají se zhruba třetinovým počtem titulů co dohánět. Po letošním ročníku Světa knihy je velká šance, že brzy doženou.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!