V Anglii sídlí asi nejznámější centrum Jane Austenové v lázeňském městě Bath. Český spolek sdružující obdivovatele této spisovatelky má kmenovou základnu v Brně, pod křídly původem taktéž britské organizace YMCA. Akce, které se pod jeho křídly odehrávají, na různých místech a účastní se jich lidé z různých koutů republiky i Evropy. Jeden takový piknik se konal v teplém babím létě u zámku ve Slavkově u Brna – tedy v místě poblíž slavné bitvy tří císařů.
  |
Život a romány Jane Austenové se odehrávaly v době, kdy byl na vzestupu právě Napoleon a s ním i nový styl zvaný empír. Tehdy, na přelomu 18. a 19. století, přestaly být moderní nabírané široké suknice z baroka a rokoka a vystřídaly je jednoduché, antikou inspirované šaty. Zdání „jednoduchosti“ však klame, jak postupně vyplývá najevo z hovoru účastnic pikniku. Většina přítomných žen si totiž své empírové šaty vlastnoručně šije.
Některé austenovské „fanynky“ dotáhly kostýmy skutečně do dokonalosti. Jednou z nich je i Annemarie Kubišová, mimo jiné autorka empírových šatů, které jsou od zahájení letošní sezóny součást expozice slavkovského zámku. Štěpánka Skalická šije dobové kostýmy profesionálně, a to od gotiky až po první republiku. Mimochodem, víte, kolik šatů potřebuje historická tanečnice? Vždycky ještě jedny navíc...
Ze sekáče i z divadla
Empírové kostýmy pro dámy se na rozdíl od baroka nebo renesance dají ušít při troše zručnosti doma. Oříškem jsou však pánské obleky. Muži v empíru museli disponovat košilemi, vestou, šátkem, kabátem, pumpkami, punčoškami a tanečními botami, protože v rajtkách se netančí, jak vysvětluje Katka Báňová, hlavní organizátorka a duše celého spolku Jane Austenové. Najít švadlenu, která by dokázala ušít mužský dobový oděv tak není snadné – někteří nadšenci ale duchapřítomně využili příležitosti, když se v Brně rozprodával fundus před rekonstrukcí Janáčkova divadla.
Dobové šaty ale nejsou na akcích nutností. „Nikdy nedávám kostýmovou povinnost. Lidi si mají zažít radost z příjemné společnosti a tance. Ti, které to chytne a začnou chodit pravidelně, si kostýmy stejně dříve či později opatří,“ podotýká Báňová, která pracuje jako překladatelka a tlumočnice angličtiny.
Sama prý nešije, ale obdivuje výtvory jiných. „Kdo chce, tak se snaží o maximální věrnost. Vždy se najde někdo, kdo je ochotný pomoci a poradit, kde nakoupit, jak to ušít,“ říká tlumočnice a překladatelka z Brna. Pomocí jsou ale i second handy nebo bazary, kde se dají najít také empír připomínající kousky. Kromě šatů dámy potřebují samozřejmě ještě nejrůznější kabelky, kabátky, klobouky a hlavně boty. Jedna z účastnic pikniku se dokonce svěřila s tím, že boty se šněrováním, které jsou k nerozeznání od těch dobových, pořídila v nejmenovaném řetězci s obuví. Móda se tedy asi skutečně vrací.
Na přetřes ale přichází i tradiční společenské téma, oblíbené nejen v Anglii – počasí. Naštěstí účastníkům přeje. Na modré obloze svítí podzimní slunce, teplota je příjemná. Protože se jedná o piknik, je tu i spousta jídla a pití. Nesmí chybět tradiční černý čaj, po anglickém způsobu podávaný s mlékem. K zakousnutí přinesli účastníci sendviče, sušenky, bábovku, štrúdl i ovoce.
Tanec za časů empíru
Netrvá dlouho a přijde na řadu i tanec. Několik narychlo sestavených párů ukáže, jak si dříve lidé krátili chvíle tímto ladným cvičením.
Tanec totiž tvořil v dobách Jane Austenové velmi důležitou část společenského života. Filmové adaptace románů si ani bez tanečních scén nelze představit. Napodobit tyto sofistikované taneční kroky například pana Darcyho a Elizabeth Bennetové však podle Báňové bylo těžké, a to i přesto, že je zkušená tanečnice. Byla už jednou za průkopnici, když na konci devadesátých let v Brně založila skupinu věnující se irským tancům. Když ale došlo na anglické kontratance, rozhodla se spojit s lidmi, kteří mají co dočinění s historickým tancem a posléze navázala spolupráci s tanečnicí a zkušenou lektorkou Kateřinou Klementovou.
Na první akci pořádanou v Brně zamluvila prostor, pozvala tanečníky i anglofily. Tehdy přišlo na taneční seminář téměř šedesát lidí. Po takovém úspěchu bylo jasné, že další akce budou navazovat. Kromě civilních seminářů se pak naplánoval ples, kam lidé přišli i dobově oblečení. „Skoro tři čtvrtiny účastníků měly dobové šaty nebo pokus o ně. Když jsme změnili osvětlení, tak jsme z toho byli všichni na větvi – bylo to jako projít zrcadlem a ocitnout se v jiném prostoru. Všichni se chovali tak kultivovaně. Všechny to úplně pohltilo,“ vzpomíná Báňová.
Anglické, skotské i irské tance mají mnoho společného. Skládají se z jednotlivých figur, které není obtížné se naučit. Navíc není nutné mít bůhvíjakou fyzičku. „U anglických tanců se neskáče nijak vysoko a intenzivně. Člověk se jim může věnovat prakticky dokud stojí na nohách,“ tvrdí Báňová.
Bez pýchy a předsudků
Na akce chodí vysokoškoláci a mladí pracující. Podobné spolky existují i v západní Evropě, hlavně v Anglii. Tam je ale věkové složení účastníků vyšší.
Na pikniku u slavkovského zámku suverénně převládají ženy, což logicky vede k otázce, jestli o tento typ zábavy stojí i nějací pánové. Ač by se mohlo zdát, že muži nebudou mít zájem, opak je pravdou, zejména co se týče tance. „U kontratanců je podstatný prvek střídání partnerů, což baví pány i dámy. Často se stane, že dáma dotáhne svého partnera na ples, ale pak najednou zjistí, že se dobře baví a nemůže ho dostat z parketu. Na kterém jiném plese za celý večer vystřídáte všechny taneční partnerky? Někdy je navíc obsahem tance i flirtování,“ objasňuje Báňová.
Kromě plesů, tanečních seminářů a pikniků patří k významné každoroční události pořádané JaneAusten.CZ „Empírový den“ na zámku Čechy pod Kosířem, který spojuje vše zmíněné. Austenovské události provází přátelská atmosféra, pýchu a předsudek tady skutečně budete hledat jen stěží. Nejedná se o žádnou uzavřenou skupinu. „Nováčci jsou vždy vřele vítáni, přestože nemají patřičné šaty, nebo neznají kroky tanců,“ zdůrazňuje Báňová. Je to pro všechny příjemná příležitost, jak spojit vášeň pro literaturu, tanec, krásné šaty a historii.
