20. února 2019 16:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Válečné lidové písně jako alternativa

Zuzana Homolová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zuzana Homolová | foto: MAFRA

Slovenská písničkářka Zuzana Homolová má kromě vlastního nezpochybnitelného charismatu, pěvecké nezaměnitelnosti a dobře zvoleného celoživotního zájmu o folklor (zvlášť baladické krvavé morytáty v kombinaci s jejím přednesem byly vždycky nesmírně působivé) ještě jeden obrovský dar. Totiž schopnost najít si vždy skvělé umělecké partnery, zejména při produkci nahrávek. A tak ve studiu spolupracovala na různých albech s Vladimírem Mertou, Jiřím Stivínem, Vlastou Redlem nebo Danielem Salontayem.

V posledních letech má stálé hudební partnery dva, s nimiž se sdružila do tělesa nazvaného Trojka Zuzany Homolovej: houslistu, violistu a zpěváka Sama Smetanu a kytaristu (ale i hráče na dlouhou řadu dalších více či méně tradičních nástrojů) Miloše Železňáka. Pod hlavičkou Trojky Zuzany Homolovej vyšla i zpěvaččina nejnovější deska – Keď vojáčik narukoval, celkově její sedmá, z toho čtvrtá pro vydavatelství Sľnko Records, které se jinak primárně věnuje mapování slovenské alternativní scény.

Homolová, jež začínala s hudbou na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, je veteránkou jeho stáje, ovšem do profilu vydavatelství zapadá dokonale. Jestliže poněkud vágní slovo „alternativa“ znamená mimo jiné hledání nových uměleckých cest, vytváření osobitého zvuku a popírání zažitých klišé, patří sem Trojka Zuzany Homolovej zcela stoprocentně.

Album Keď vojáčik narukoval se věnuje jednomu z velkých folklorních tematických okruhů, písním spojeným s válkou – rukováním, steskem, utrpením. Homolová je, jak je důkladně zdokumentováno v bookletu, vyhledala v archivech a etnologických studiích. Samotná nahrávka je ale dílem celé Trojky. Ve dvou písních dokonce přebírá Samo Smetana hlavní pěvecký part a jedna skladba je instrumentální, jde tedy o vysloveně „kapelový“ projekt.

Tak, jak si Zuzanu Homolovou pamatují fanoušci z většiny její kariéry, tedy jako „dívku s kytarou“, ji slyšíme, možná trochu symbolicky, pouze v závěrečné, titulní písni. Zbytek alba je vlastně hudebním experimentem na bázi lidových písní, ve kterém slyšíme neobvyklé rytmy a souzvuky, které nemají nic společného s iluzorní „povinnou úctou ke kulturnímu odkazu“.

Trojka totiž nestaví lidové písni pomník, představuje ji jako živý materiál, se kterým se dá i dnes, soudobými hráčskými a studiovými prostředky, pracovat. Klidně i za použití elektrické kytary a kravských zvonců.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky

Make-up pro děti: Legrace, nebo nebezpečí?
Make-up pro děti: Legrace, nebo nebezpečí?

Těžko obhájíte, že se make-up hodí jen pro dospělé, když v hračkářstvích prodávají dětská líčidla. V Česku už dokonce najdete i specializované salony, kde dětem udělají manikúru nebo pedikúru. Jak vysvětlit dnešním dětem, že na líčení mají dost času?

Najdete na Lidovky.cz