Prezident Sarkozy chce prosadit, aby se na vysoké školy ve Francii dostávalo více studentů z chudých poměrů. Přesněji, aby na univerzitách studovalo aspoň třicet procent vysokoškoláků se stipendii udělovanými ze sociálních důvodů. Faktem je, že třeba na elitní školy pro vysoké manažery nebo státní úředníky, kam se dostávají zájemci jen velmi obtížně, je stipendistů pouze deset až čtrnáct procent. Univerzitám se zavádění kvót nelíbí, ale prezident jim vzkazuje, že jejich protesty jsou „mimo mísu“.
Možná přichází doba, kdy bude výhodnější být chudý než bohatý, a to nejen ve Francii. Ovšem kdo na to bude mít, ten se do seznamu chudých jistě protlačí. Protekčně. Lubor Mojdl z Frýdku Místku si v LN přečetl článek o sexuálním obtěžování studentek vysokoškolskými učiteli a pocítil potřebu upozornit i na druhou stránku mince, jíž je podle jeho názoru často záměrná provokativnost některých vysokoškolaček. „Povytažené sukně, porozepnuté knoflíčky...“ Bezpochyby má pravdu (a zdá se, že i zkušenosti). Osobně znám dívku, která svá nádherná prsa nosí doslova jako na tácu. Jednou jsem se jí ptala, jestli taky do školy. Prý proč ne? Přitom je to dost chytrá a pracovitá holka. U zkoušek ale mívá občas potíže. Nedávno jí dokonce vrátili diplomku. V komisi byly totiž i ženy.
Ty, kdo zaznamenali, že sněmovní školský výbor podpořil vznik středočeské vysoké školy v Kutné Hoře, možná zaujalo, že by mělo jít o vysokou školu neuniverzitního typu. Pro vysvětlení: to je taková, která nemá doktorandské studium. Vysokými školami neuniverzitního typu je většina vysokých škol soukromých, ale taky dvě veřejné: VŠ technická a ekonomická v Českých Budějovicích a VŠ polytechnická v Jihlavě. Pokud parlament schválí školu v Kutné Hoře (ano, veřejné vysoké školy se zřizují zákonem), bude třetí.
Přítelkyně Anděla žije už od sedmdesátých let v Londýně a do Česka jezdí jen občas. Při své nedávné návštěvě sbírala pro časopis určený těm, kdo mají české kořeny, ale žijí dlouhodobě v Británii, nová slova. Aby jejich mateřština nezastarala. Vezla si jich zpátky celý seznam. Byla v něm například „vychytávka“, „fleška“ nebo „uzenáč“. Proč uzenáč, ptala jsem se jí, ten přece není nový. Anděla mi vysvětlila, že nemá na mysli uzenáč jako uzenou rybu, ale jako znaménko v e-mailové poště. To, čemu se v angličtině říká „at“. Opravila jsem ji, ale nerada. Uzenáč se mi líbí. Třeba by zavináče z e-mailu časem vytlačil.
