Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

ASI.JATKA: O změnách ve vietnamské rodině i podnikání

Lidé

  5:40
Thuy Duong budete někteří znát jako jednu ze zakladatelek Viet Food Friends, blogu, který mezi prvními v České republice učil české strávníky porozumět vietnamské kuchyni a zvykům. Vyrůstala s rodiči v Mostě a Dubí, kteří tu v 80. letech studovali a pracovali v chemičce v Meziboří. Provdala se za „pražského Vietnamce“, vychovávají spolu děti a čas od času pomáhá v rodinné firmě.

Do Thu Trang foto: Vasily Kostomarov

Máš v plánu obnovit Viet Food Friends?

Já i Mai Huong (pozn. druhá zakladatelka) máme vlastní rodiny a už na to není tolik času. Ráda bych se to k tomu jednou vrátila. Vietnamská kuchyně je profláklá, přesto je tu spousta témat, o kterých se nemluví. Dělaly jsme i prohlídky po Sapě s účelem ochutnání jídel, která nebyla v centru dostupná. Chtěly jsme upevnit vztah českého strávníka s vietnamskou kuchyní. I když jsme dlouho neaktivní, stále nás lidé kontaktují. Strašně nás mrzí, že nemůžeme vyhovět nabídce, tak jim aspoň představujeme podobné organizace.

Pocházíš z 1,5. generace, která tu už vychovává vlastní děti. Jak se mění hierarchie v rodině a co očekáváš od této třetí generace?
Vystihuje nás to, že jsme „první a půltá“ generace. Jsme uprostřed, ovlivněni oběma kulturami. Myslím, že se vnímání hierarchie posouvá a liberalizuje, i když stále převládá tradiční rozdělení role muže a ženy. Naši manželé nám začínají pomáhat v domácnosti. Není to ale stále tak rovnocenné, jak je tomu třeba v různých evropských rodinách. Viděla jsem kdysi takového českého tatínka s asi ročním chlapečkem v dětském koutku. Byl tam s ním sám, hrál si s ním, přebalil ho. Obstaral všecko. U vietnamského tatínka jsem tohle ještě neviděla. Vietnamští tatínkové berou děti ven, když jsou už větší, ale u takhle malých dětí, kde je péče obtížnější, je to spíš na maminkách. U nás by třeba ještě neprošlo, že bych nechala děti doma a šla ven s kamarádkami.

Do Thu Trang
Do Thu Trang

Nechci, aby to znělo špatně, ale rodiče nám přáli, abychom měli lepší práci, abychom nemuseli dřít jako oni. Pro některé z nich je zklamáním, že se někteří z nás vrátili k podnikání, protože to vnímají jako manuální práci. Představovali si, že když jsme tu studovali, tak budeme chodit do práce v obleku nebo kostýmku, sedět v hezké kanceláři, mít volné víkendy a k tomu plat alespoň 50 tisíc měsíčně. Někteří, co tu něco studovali a pak převzali večerky, se ale snaží to podnikání posunout dál, víc to profesionalizovat.

Budu se snažit svým dětem dát volnost, aby se samy rozhodovaly, co je bude bavit. Mladší generace už nebude tolik makat. Udělají si čas na rodinu, své zájmy, na sebe. U našich rodičů mám pocit, že by se cítili provinile, kdyby si dopřáli něco pro sebe. Naši rodiče, když mají čas, nevědí, co dělat. Neumí nic nedělat.

Do Thu Trang

Patří ke generaci Vietnamců v Česku, kteří každodenně porovnávají rozdíly - ty kulturní i generační. Narodila se ve Vietnamu. Do Česka přicestovala s rodinou jako pětiletá a dlouhou dobu vyrůstala v české rodině. Na střední škole chtěla být diplomatkou, potom ale vystudovala Marketing a PR a Česko-německá studia na Karlově univerzitě. Sama o sobě píše, že se pohybuje kolem marketingu, startupů, copywritingu a IT. O svém životě v Česku píše na blogu Asijatka.cz. Je svobodná, bezdětná, má české a vietnamské občanství.

Co by podle tebe pomohlo vietnamským maminkám v České republice?
Existují tu různé skupiny – například tu jsou maminky, co česky neumí, takže potřebují pomoc s odbornější češtinou, protože nerozumí všemu, co říkají paní učitelky. Takové maminky by uvítaly asistenci při komunikaci se školou, semináře a workshopy, aby se dozvěděly o mimoškolních aktivitách a svátcích, aby rozuměly tomu, proč se například před Vánocemi dělají ozdoby. Naštěstí se v tomto směru něco děje. Existuje tu online skupina, už je založený i spolek, jeho cílem je sdružování vietnamských rodičů. Pořádají různé workshopy, maminky, co rozumí, sdílí články a vysvětlují. Rodiče zatím posílají finanční dary na provoz, ale je to limitované. Bylo by skvělé, kdyby dostali nějaký státní příspěvek.

Napadá tě, co by Češi o Vietnamcích měli určitě vědět?
Vietnamci žijí hodně podle ostatních, aby zapadli do té „šedi“, bojí se vybočovat z řady. Chtějí na jednu stranu být úspěšní, ale zároveň nechtějí vybočovat, ale to jde proti sobě. Abys byl úspěšný, musíš být jiný. U našich rodičů byla jazyková bariéra, teta neuměla česky, nevěděla, jaké existují kroužky, a nechala si poradit od těch, co česky uměli a svoje děti někam přihlásili. A pak dochází k efektu masovosti – když to dělá někdo v okolí, tak to budeme dělat také. Teď je například populární golf. Taky to, že všechno, co znamená možná, spíše, ve skutečnosti znamená ne. Dokud ti neřeknou ano, neplatí to.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...