9. dubna 2019 5:59 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

DOČKALOVÁ: Jarní výprodej mozkových buněk

Tereza Dočkalová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tereza Dočkalová | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Čauko, zdravím ze Žižkova. Žádnej šiškov, to kdybys, bráško nevěděl je teď na radnici této městské části prioritou číslo jedna. Stačí jeden zlej páníček v ulici a povrchová úprava tvýho hoodu se promění v místo, kde si nikdo nepřeje být podnapilý, smutný nebo potmě, v něco, kde se nikdo jak je rok dlouhý nepodívá směrem k nebi, aby hledal pochopení, spásu anebo jen zkoušel UV vlastnosti nových brýlí.

Jako většina hipsterů v Praze mám zavlečenou dvoutýdenní rýmu, protože se odmítám na zimní budnu a teplé ponožky už jenom podívat a noci zatím nejsou zdaleka tak sympatické, jak by od nich lidi v džískách očekávali.

Tereza Dočkalová vysvětluje, co jsou zlomvazky
Obhájkyně ženské nepokořenosti. Tereza Dočkalová jako Isabela smýkaná chtíčem a...

Pod Palmovkou jsme dostali nečekané volno, nemusíme prozměnu nic nacvičovat. To je mimochodem oblíbený slovo babičky téměř každého začínajícího herce, což přispívá k hercově zaryté mlčenlivosti na všech budoucích rodinných oslavách. No, tak my teda teďko, babi, nic nenacvičujeme, máme normálka volno a jasně, nechodím po setmění sama z domu, je mi teprve třicet, nejsem blázen.

Tereza Dočkalová

Narodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou.

Takovýhle volno a zrovna když v Praze kvete zlatý déšť a kontejnery, to je jako splněnej sen. Mohu se různě po polednách zapojovat do běžných lidských činností jako je přesazování kytek, chození pro chleba, zubní hygieně a zjišťovat že co se týče praktickejch věcí, tak tenhle vlak opravdu ani nezastavoval, projel tak rychle, že se to malé nadraží zachvělo v základech a pak zase dál tiše stálo a já tam stojím dodnes a nevycházím z údivu. Pokaždé, když dělám něco normálního, běžného tak, že se o tom vlastně ani nemluví, třeba mytí oken, jsem prodchnuta téměř nábožným vytržením a mluvím o tom potom týden, protože si najednou přijdu celistvějším člověkem, který si konečně někde na úřadě vystál povolení na život ve společnosti.

Jenomže do dvou dnů mě stejně začnou napadat hlouposti a celé se to zneplatní. Kupříkladu mě napadl další totálně skvělej podnikatelskej záměr. Tomio se se svou cestovkou pro plyšáku může jít zahrabat.

Vymyslela jsem platformu, kde by si psi sami vydělávali na pokuty, za který vůbec nemohou jejich páníčci, třeba když přes všechna hlasitá upozornění vběhnou do parku bez vodítka, vstoupí do vozovky, nechtějí si za nic na světě nechat připnout náhubek v městském vozovém parku. Vydělávali by si kupříkladu hraním v reklamách nebo by třeba pomáhali zapomnětlivejm lidem hledat jejich věci anebo by svou vrozenou roztomilostí pomáhali těm lidem na ty ztracený věci zapomenout. Dobrý ne? Cejtim velkej potenciál, bráško. Dožeň čokla k zodpovědnosti! Je to dobrej slogan? Lepší nebo horší než Žižkov není šiškov?

Jak vidíš, bráško, ode mně a mé mysli jedoucí na volnoběh se dneska pramálo dozvíš. Mám takový podezření, že mé mozkové buňky uspořádaly za mými zády garage sale a ty zbývající se mi o tom zapomněly zmínit. Tak asi toho maj moc, no, když teď zůstaly na všechno samy. Obě dvě.