14. října 2017 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Proč v USA odstraňují sochy? Mají se tak dobře, že už těžko hledají témata, proč žít, říká David Vávra

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 47Diskuse
Herec a architekt David Vávra | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Herec a architekt David Vávra | foto: Pavel WellnerLidové noviny

PRAHA Do politiky nechce, má ale jasnou představu o tom, jak má vypadat veřejný prostor. Snahy developerů vidí pozitivně, politikům radí, aby viděli za horizont svého mandátu. Lidem radí, aby si vážili svobody. „Veřejný prostor je už vyprázdněná fráze, cestuje zprava doleva,“ říká nad šálkem své oblíbené kávy architekt David Vávra.

Lidovky.cz: Stavba, která se v souvislosti s veřejným prostorem propírá, je zbořená budova na rohu ulice Opletalovy a Václavského náměstí v Praze. Místo ní tam má vyrůst moderní budova. Jak na ten projekt nahlížíte?
Návrh budovy jsem příliš nestudoval, takže nechci moc zevrubně hodnotit. Ale k místu – já jsem říkal, že Václavské náměstí je lokalita, kde jsou víc předvádivé domy. Pro mě to byla standardní stavba, která vyvažovala ty okolní exaltované domy. Pro někoho to byla ale výjimečnější stavba.

David Vávra

  • Architekt, herec a spisovatel
  • Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze
  • Založil spolu s Milan Šteindlerem divadlo Sklep
  • Stojí za pořady ČT Šumná města a Šumné stopy
Architekt David Vávra

Architekt David Vávra

Lidovky.cz: Váš názor mě zajímal i proto, že vím, že jste zastáncem toho, aby se moderní architektura do Prahy promítla víc.
Nejdřív se má architektura promítat do města během procesu zástavby volných ploch ve městě. Až potom by se mělo přistupovat k obnovování i historické zástavby. Je přirozené, že se místa ve městech mění. Platí ale jedna zásada – nová stavba by měla být lepší, než ta stará, když už se mění. To hodnocení ale přinese až čas, na nás to teď není.

Lidovky.cz: Moderní architektuře se ale nebráníte.
Vůbec, naopak. Myslím, že je to trochu problém Prahy, že nebyla v devadesátých letech víc odvážná. Na druhou stranu bohudík, že odvážná nebyla. Touha po vyprahlosti socialismu po něčem novém a zajímavém byla tehdy strašně velká a my nebyli ještě vychovaní ke správné práci s materiály. Takže je to možná nakonec i dobře.

Lidovky.cz: Točíme se i kolem historického významu budov. Co ale jiné monumenty, například takový Mariánský sloup? Má v dnešní době ještě místo? V Americe se teď strhávají sochy, ve veřejném prostoru se tak trochu přepisuje historie.
Mariánský sloup v první řadě připomíná Panu Marii, to je zásadní. Jeho biblické poslání je mnohem víc než politický výklad. Bez větších problémů se na své místo vrátil třeba Franz Josef, takže nechápu, kde je problém. Historie už je odžitá, na rozdíl od ještě nedávné minulosti totalitní, u které nemáme historický nadhled. U té je asi dobře, že už zmizely její sochy a monumenty, které dobu nesvobody připomínaly. Navíc většina soch z té doby byla stejně nekvalitní, taková ztráta to tedy nebyla.

Ale díla z doby rekatolizace, kdy vznikl původní Mariánský sloup, jsou většinou architektonicky mimořádně kvalitní. Kdybych měl použít tu samou optiku, tak musím nutně strhnout všechny kostely od Santiniho nebo Dientzenhofera, protože jsou z té doby. Ani já, jakožto přesvědčený protestant, bych ale takové stavby pochopitelně nestrhával.

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Lidovky.cz: Pro Vás je to tedy politické téma, včetně třeba strhávání soch v Americe.
Pro mě je to dokonce odeznělé politické téma. V Americe se mají jednoduše tak dobře, že mají tak přeplněný spotřební košík, že se už těžko hledají témata, proč žít. Mladá generace to má dnes těžší, musí se orientovat v pohodlí. My jsme to měli jednoduché, nepřítel byl jasný, blbý bolševik. Všichni byli chudí, nikdo nic moc neměl, byli jsme si rovni. Hodně času jsme tedy věnovali koníčkům a zábavám. Vymezit se dnes je těžké, proto mají podle mě lidé pocit, že nežijí plnohodnotný život. Pomalé změny k lepšímu ale často ani nejsou vidět. Lidé pak propadají pocitu, že prohrávají a chtějí něco vyhrát. Tak se pouštějí do vyhnání islamistů nebo dalších, stávají se fanatickými fanoušky sportovních klubů a podobně. Vede to tak k extrémům. V demokracii vítězství prostě nějak nepřichází.

Lidovky.cz: Nenaplňují dnes lidi veřejný prostor něčím novým? Nedochází ke zbytečné politizaci optikou dneška, možná právě proto že se lidé nudí?
Veřejný prostor je tak používaná fráze, že už úplně uniká jeho obsah. Veřejný prostor závisí hlavně na lidech, kteří do něj vstupují. Můžeme mít super veřejný prostor, ale když v něm budou hloupí lidé nebo ti, kteří k němu nemají vztah, vzniknou nesmysly. Například díky dotacím, a především z Evropské unie, jsou opravována různá náměstí, města by na to peníze nikdy nesehnala. Kvalita toho náměstí ale najednou neodpovídá životu lidí, kteří tam žijí. Chybí tam obchody, kde se lidé sejdou, knihovna a podobně. Hlavně proto, že lidé dnes hodně pracují a nemají čas na to, aby dali náměstí právě ten druhý rozměr, aby to byl skutečně veřejný prostor. Pak jsou z takových míst jen poloviční veřejné prostory, je to jen nenaplněná forma. Jde to ruku v ruce s vývojem společnosti.

Lidovky.cz: Takže u nás veřejný prostor je, ale neplní svou funkci?
Já jsem jen naznačoval, že má řadu forem. I jeho podoba se ale daří, myslím, že pozitivních příkladů je víc než negativních. Abych byl byl konkrétní, nedávno jsem viděl úpravu jednoho náměstí. Byla podle mě zdařilá, ale objevila se tam – a já nechápu, kde je v nás zakódovaná – bolševická touha zasazovat na náměstích polovzrostlé keře do masivních betonových nebo kamenných květináčů. Nejen váha, ale i cena takového masivního květináče byla ale nesčetněkrát vyšší než uschlého proutí v něm. Tahle přemístitelná zeleň je kódovaný pozůstatek bolševismu. Přitom by se to dalo řešit třeba zamykacím sloupkem na kola.

Lidovky.cz: Kontroverzní je i projekt zateplení školy v Kamenných Žehrovicích, vyvolal hodně negativních ohlasů. Odpůrci říkají, že tím byla zničena historická budova z roku 1900. Jak to vidíte Vy?
Zateplování jako takové je vůbec hodně problematické, u historických budov zvlášť. V případě Kamenných Žehrovic je to popletení místa a náplně stavby. Historie uměla dát stavbám na veřejné významností, současná úprava mi připomíná spíše aquacentrum. Což nemusí být špatně! Jen je to na špatné budově. Záměr autora, tedy ‚Škola hrou‘, v tom bohužel obsažen není.

Projekt zateplení vzbudil hodně vášní.

Projekt zateplení vzbudil hodně vášní.


Lidovky.cz: Podle slov projektanta šlo v tom případě o peníze.
I za stejné peníze by tam šlo udělat řešení, které je vůči historii citlivé.

Lidovky.cz: Jsou takové projekty, kdy dotace stavbu spíše poškodí, časté?
Míru škody ať vyčíslí někdo jiný, do toho se pouštět nechci. Není to ale jenom dotacemi, je to osobním záměrem, který se občas prostě povede a občas ne.

Lidovky.cz: Já vím, že bydlíte relativně nedaleko Pankrácké pláně. Tam rostou výškové budovy, které jsou podle kritiků postaveny na místě, které je vidět z celé Prahy. Vadí vám ta výstavba?
Výškové budovy, navíc ne špatné, na Pankrácké pláni stojí už od dob socialismu. Mě při pohledu z centra vadí víc jednolitý betonový val sídlišť než výškové solitery, který ten val převyšují. Architektonicky a esteticky jsou mi bližší. Domy, které tam vznikají se mi celkem líbí, navíc ze studií a plánů, které jsem viděl, myslím, že prostor mezi Českou televizí a Pankrácem snese i vyšší zástavbu. Ono je to vlastně zelené uvažování, to že se staví do výšky místo do šířky. Jinak se totiž město rozlévá do krajiny jako rakovinová améba.

Dnešní budova pražské City Tower se stavěla od 80. let minulého století.

Dnešní budova pražské City Tower se stavěla od 80. let minulého století.

Lidovky.cz: Takže jste příznivcem zahušťování města?
Zahušťovat by se měla třeba sídliště, kde jsou nesmyslné odstupové vzdálenosti. Velká chyba je v tom, že řada těch malých satelitů kolem Prahy vznikla nejlevnějším natažením komunikace a sítí a potom se osázela domky. Ty místa už taková zůstanou, nikdo to už nepředělá a naruší to krajinu. Třeba Spořilov byl velmi velkoryse pojatý projekt, který měl umožnit bydlení nižší střední třídě. Dneska je jedním z nejluxusnějších míst Prahy, zeleň tam tvoří třetinu plochy. Ptal jsem se developerů a ti mi řekli, že podobný projekt si dneska už nikdo nemůže dovolit.

Lidovky.cz: Zmínil jste potíže developerů. Jsou na ně kladeny přílišné nároky?
Bez developerů by tu nic nebylo. Oni riskují svoje peníze, musíme před nimi smeknout. Na druhou stranu chtějí vždycky o jedno až dvě patra víc. Sleduji ale, že je řada developerům, kterým záleží na tom, co tu po nich zůstane. Záleží jim na štěstí místních obyvatel. Asi je to dané trendem ve společnosti, kdy lidé jsou nasyceni levnými výrobky a shánějí se po produktech, které vydrží déle. Začínají zase chodit ke konkrétnímu výrobci na náměstí, který jim, třeba za koženou brašnu, ručí. Místo toho, aby si kupovali výrobky, které se vozí přes celou zeměkouli. I sociální kontakt určuje strukturu města.

Lidovky.cz: Takže s developery máte i pozitivní zkušenost.
Ano. Mám teď jeden krásný případ, kdy investoři toužili předat někomu dalšímu dům, který je hezký a má nějakou historickou paměť. Mluvím o rekonstrukci vily po Ivanu Olbrachtovi. Od nich si to pak někdo za velké peníze koupí, ale s tím, že už si to nechá. A dům vydrží. Konkrétně v tomto případě jsou tam zároveň odkazy za historii. Podle fotek jsme udělali třeba profilaci knihoven nebo zimní zahrady. A nahoře jsou dvě okna do dětského pokoje, která byla vytvořena jako odkaz na knihu „O smutných očích Hany Karadžičové“ a tak jsou tam dvě smutné oči Hany Karadžičové.

Lidovky.cz: Takže dospěli developeři nebo dospěla společnost?
Je to individuální, někdo se ráno probudí a zjistí, že ho to takhle nebaví. Lidí jsou tisíce a milióny a všichni jsou různí.

Lidovky.cz: Je budova, kterou by se David Vávra rád zapsal do panorama Prahy?
Ne, není taková. Nemám rád spekulativní otázky, proto vám řeknu, že nejlepší příspěvek je vždycky stavba, kterou právě dělám. Touha zapsat se do panoramatu Prahy je zrádná a ti, co se zapsat chtěli, většinou dopadli neslavně.

Lidovky.cz: Vzhledem k blížícím se volbám se nemohu nezeptat. Co byste byl rád, aby se po volbách změnilo v souvislosti s veřejným prostorem?
Tak v první řadě a to je zcela zásadní, město se neplánuje na jedno volební období. Vedení se musí shodnout i s opozicí, co udělají dál. Zažil jsem to na mnoha místech, že se smete špatný starosta a s ním se smetou i dobré projekty. Nová garnitura zjistí, že tedy taky musí připravit něco svého, tak to rok připravuje a nakonec se to kvůli volbám smete zase. Musí si uvědomit, že jejich volební mandát je konečný.
Za druhé, pokud jde o společnost, by si lidé měli uvědomit, v jakém luxusu si tady žijeme a komu za to vděčíme. Máme se tu tak dobře hlavně díky svobodě. A tuhle naší svobodu chrání NATO a Evropská unie, to jsou zásadní věci, které je třeba si uvědomit. Bez toho by tu ani výstavba baráků nebyla možná. Až lidé přijdou do nějakého města a uvidí stavbu, která nějakým způsobem překračuje úroveň té obce, ať už je to most, cyklostezka nebo divadlo, ať si všimnou, že je na ní většinou cedulka fondů Evropské unie.

Lidovky.cz: Váš posluchač se nemůže ubránit pocitu, že s tím jak máte v těchto věcech jasno, byste třeba chtěl se do politického života nějak promítnout…
Ne, nechtěl. Bylo mi to nabízeno. Seděl jsem pár metrů odsud a na půl hodiny jsem byl ministrem kultury. Člověk o tom uvažovat musí, ale nejde to. Já mám jiné poslání, které bych rád naplňoval. Naplňuje mě radostí a dělám ho s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Ať je to architektura, divadlo nebo televize. I tak jsem vystavován útokům lidí, kteří mají jiné myšlení, občas odporným a brutálním. Být v politice, bylo by to ještě mnohem horší.

  • 47Diskuse
Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz