Už už to vypadalo, že do mě vrazí, ale stihla jsem zareagovat a ustoupila vlevo, tak jak se v Anglii vyhýbají vozidla i chodci.
Vzápětí jsme oba padli k zemi a po středoevropsku sprostě zakleli. I sprintující chlap byl přistěhovalec, jenže na rozdíl ode mě nepřejal základní anglické zvyklosti. I on se mi pokoušel vyhnout, ale ve směru doprava.
PEKÁRKOVÁ: Pořiď si pejska |
Zatímco jsme se pokoušeli rozplést končetiny, spočítat zranění a zase se vztyčit, přiřítil se k nám další člověk. Vrhl se po chlapovi, který zrovna vstával, jediným kopancem ho srazil zpátky k zemi a začal do něj bušit, až hekal bolestí.
Potom mi dvorně pomohl vstát a cudně mě oprašoval.
Celý výjev netrval víc než patnáct vteřin. Až když se zvířený prach usadil, hladina adrenalinu klesla a naražené koleno mě rozbolelo jako čert, pochopila jsem, co se přihodilo.
Sprintující chlap byl zloděj, shodou okolností z Polska, a nebezpečně vyhlížející předmět, který třímal v ruce, to byla flaška nejlepšího vína z indického obchůdku na rohu (stála 16,99 libry, na naše víc než pětistovku). Rozzuřený útočník, to byl majitel krámku. Zloděj si prý nechal ukázat jejich nejprestižnější červené, pak popadl flašku a dal se na úprk. Prchal jako gándů (to je neslušné slovo v hindí).
Lahev za £16,99 jako zázrakem pád přežila. A majitel obchůdku, dosud udýchaný z té honičky, mi nepřestával dojatě děkovat. Vždyť jsem tomu lotrovi duchapřítomně podrazila nohy!
PEKÁRKOVÁ: O čaromocnosti čudlíku |
Marné bylo vysvětlování, že jsem lotrovi jen špatně uhnula. Mám prý v jeho obchůdku doživotní pětiprocentní slevu.
Není ale všechno tak růžové jako mé koleno, když jsem z něj strhla strup. Zloděj majitele obchůdku žaloval pro ublížení na zdraví, najal si na to polskou právničku. Podle jeho verze šel klidně po ulici a nikomu nic nedělal, když tu se přiřítil jakýsi Ind, Arab nebo tak něco, zkrátka takový temný týpek s knírem, a začal ho bušit hlava nehlava. Pochroumal mu sanici a zlomil čtyři žebra.
Policisté by samozřejmě vytušili, že za tím bude něco víc, než říká Polák, i kdyby majitel obchůdku, jakmile ho kontaktovali, nezačal hned křičet, že je to sprostý zloděj.
Jenomže ublížení na zdraví je mnohem závažnější trestný čin než krádež v obchodě.
Majitel krámku mě teď prosí, abych mu u soudu dosvědčila, že se toho hajzla prstem nedotkl. Mně to uvěří, vždyť jsem taky z Polska.
