25. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

PEKÁRKOVÁ: Zbraní civilizovaných lovců je platební karta. A kořistí maliny v plastu

Maliny (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Maliny (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Každý rok vždycky koncem května vyšel z mé babičky hlasitý, temný, bolestný zvuk, cosi mezi vzlykem, říhnutím a zafuněním. „Jaro v hajzlu,“ lamentovala, „a já nemám zavaříno!“ Ostatní členové rodiny se otřásli a vzdechli. Nadcházela sezona sběru a my jsme věděli, že bude zle.

Moje babička byla schránčlivá osoba. Když zočila jahodu, musela ji sebrat. Když viděla ostružiny, musela se k nim prodrat houštím, do jedné je otrhat a vylézt zřízená jak plátno Jacksona Pollocka, posetá fialovými fleky od ostružin a rudými šrámy od trní.

Ze dvou keřů bezu v rohu zahrady rok co rok oškubala květy tak důkladně, že o pár měsíců později nechápala, proč je letos tak mizerná úroda bezinek.

Babička do kostela nechodila a nemodlila se, ale z přísné katolické výchovy jí zůstalo přesvědčení, že pokud nám Bůh ve své nekonečné milosti něco nadělí – od křenu volně rostoucího v parku, který stačí jen vykopat, až po dvě okurky od sousedů, které na naši zahradu prorostly plotem –, byl by hřích jeho dar nepřijmout. Přijímala jeho dary velmi zodpovědně, dokonce se jednou poprala s jinou schránčlivou starší paní, která taky přišla sklízet Boží dary k babiččině oblíbené švestce u silnice.

Ke sběru babička využívala nucenou dětskou práci svých vnoučat.

Po problémech se sběrem Božích darů nastal problém s jejich zpracováním. A po jejich zpracování s jejich uskladněním. A po jejich uskladnění s jejich spotřebováním. Nedávno našli příbuzní ve sklepě sklenici s kadeřavou fialovou plísní a nálepkou BORŮVKY 1954.

Babička pamatovala první světovou válku a traumata z dětství nejspíš způsobila, že se stala tak urputnou sběračkou.

Má traumata z dětství naopak způsobila, že jsem se sběračkou nestala. Zásadně nezavařuju. Ale občas při procházce lesem ráda ochutnám dary Přírody. Skloním se pro jahůdku, načešu si hrst borůvek, natáhnu se pro dvě tři ostružiny.

Jednou jsem v přírodě utrhla malinu a nabídla ji svému americkému příteli Raymondovi.

Ustoupil před ní o dva kroky a zděšením se zakoktal: „C-c-c-co je to?“

„Malina přece. Sladká zralá malina. Dej si.“

„Ale když já nevím, kde byla!“ řekl Raymond.

A vysvětlil mi, že civilizovaný člověk maliny netrhá v lese. Kupuje si je zabalené do plastu. Není sběrač, je to lovec. Jeho lovištěm je supermarket a jeho zbraní platební karta. Že i tyhle maliny musely někde vyrůst a někdo je musel očesat? Že se přitom nejspíš dloubal v nose? To je lovci fuk.

Z mé babičky traumata z dětství udělala sběračku, z Raymonda lovce. Marně přemýšlím, kdo dopadl hůř.

Iva Pekárková

Najdete na Lidovky.cz