Měli jsme se stylově sejít na Bílé hoře, ale nakonec z toho kvůli hustému dešti sešlo. „Já to tam vlastně moc neznám, asi bych nebyl dobrý průvodce,“ přiznal se mi pak Jaroslav Čechura v restauraci a šibalsky zamrkal. Tenhle historik, který s dlouhým culíkem prokvetlým šedinami vypadá spíš jako drsný motorkář, zjevně cestuje raději v knihách než po rozbláceném poli.
Odebírejte nový seriál o bitvě na Bílé hořeNa severozápadě Prahy nedaleko letohrádku Hvězda se tyčí na první pohled nenápadná mohyla. Připomíná, že zde v neděli 8. listopadu 1620 proběhla blesková bitva, jež svým výsledkem uvrhla české země na tři staletí do „žaláře národů“. Učili jsme se to i v hodinách dějepisu. Že ale ne všechno bylo přesně tak, jak nám ve škole říkali, je hlavní teze čtyřiadvacetidílného seriálu, který v pátek začíná na stránkách LN. Renomovaný historik Jaroslav Čechura se bude bouřlivými událostmi zabývat obšírněji. Osudovou bitvu na Bílé hoře, jejíž 400. výročí si v těchto dnech připomínáme, zařadí do širšího dobového kontextu. |
Povídáme si o tom, jak amatérsky a naivně si počínaly české stavy, o zimním králi Fridrichu Falckém, který utíkal z Čech i se svou postelí, o vojácích, již si museli nejdřív pokosit a vymlátit obilí, aby měli chléb, a o jedné tiché listopadové noci. Jaroslav Čechura si libuje v drobných detailech, zahrnuje mě odbočkami k všednímu životu v 17. století, čas ubíhá a před očima mi vyvstává plastický obraz tehdejších Čech. Takový, jaký mi nebyla schopna zprostředkovat žádná škola.
LN: Jak vypadaly Čechy před bitvou na Bílé hoře z 8. listopadu 1620? Dalo se tušit, že přijde velká bitva, která změní místní poměry na dalších tři sta let?
Čechy koncem druhé dekády 17. století, to byla především země, kde už sto let vládli Habsburkové. To nebylo nijak shůry dáno, Habsburky si dobrovolně volily české stavy, přesněji jejich zástupci. I toho Ferdinanda II. Štýrského, který je nakonec na Bílé hoře definitivně porazil, si v červnu 1617 zvolily stavy samy – a skoro jednohlasně! Ovšem s každým z Habsburků měli Češi konflikt. Ten poslední skončil defenestrací.
Byli natolik zabraní do svých dluhů a své politiky, že si nevšimli, co se děje v Evropě. Naprosto podcenili, s jakou silou probíhala na počátku 17. století všude rekatolizace. České prostředí přitom bylo nejméně od roku 1419 utrakvistické. Mírumilovně tu spolu koexistovalo více náboženských směrů.